17 C 212/2022-61 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 24 694 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách v proměnlivé výši (1 841 Kč za 1. splátku, 1 962 Kč za 2. -8. splátku, 982 Kč za 9. - 23. splátku a 966 Kč za 24. splátku). Součástí splátek je i sjednaný poplatek za tzv. expres výplatu ve výši 199 Kč, při kterém je žalovanému vyplacen úvěr do 60 minut od ověření identity, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, která umožňuje žalovanému 2× za trvání smlouvy prodloužit splatnost o 30 dní, a poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, za který jsou žalovanému zasílány informace o důležitých událostech prostřednictvím SMS. Totožnost žalovaného byla ověřena z předložené kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, neboť uhradil celkem pouze 7 727 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku (po odečtení částečných úhrad žalovaného) ve výši 24 694 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 16 664 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši celkem 396 Kč (8× 99 Kč), poplatek za SMS servis ve výši celkem 196 Kč (8× 49 Kč), náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 460 Kč (2× 100 Kč + 2× 130 Kč), smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč (2 × 500 Kč), smluvní pokuta ve výši 2 058 Kč odpovídající 10 % z neuhrazené jistiny a úroku k okamžiku zesplatnění úvěru a úrok v celkové výši 3 920 Kč, dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 182,83 Kč, a následně z běžící zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) úvěrovou smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s poplatkem za poskytnutí úvěru dle obchodních podmínek a sazebníku v 24 pravidelných měsíčních splátkách v proměnlivé výši (1 841 Kč za 1. splátku, 1 962 Kč za 2. -8. splátku, 982 Kč za 9. - 23. splátku a 966 Kč za 24. splátku). Součástí splátek je i sjednaný poplatek za tzv. expres výplatu ve výši 199 Kč, při kterém je žalovanému vyplacen úvěr do 60 minut od ověření identity, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, která umožňuje žalovanému 2× za trvání smlouvy prodloužit splatnost o 30 dní a poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, za který jsou žalovanému zasílány informace o důležitých událostech prostřednictvím SMS. Celková RPSN nebyla uvedena. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. V případě prodlení po zesplatnění byla žalobkyně oprávněna požadovat také jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny a úroků. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč za vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů a zaslání obyčejného psaní, a ve výši 130 Kč v případě psaní doporučeného. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, splátkový kalendář na č. l. 17, standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopii OP/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, když uhradil celkem pouze 7 727 Kč /viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalovaného, sdělení banky o majiteli účtu, výpis čerpání, splátek a úhrad/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz výzvu ke splacení celého úvěru/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen„ [příjmení]“), a to jednak pro samotného žalovaného, tak i pro domácnost žalovaného (ačkoliv pouze žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech [příjmení] a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech [příjmení] a ISIR). Žalobkyně nijak neověřovala žalovaným uvedené příjmy žalovaného ve výši 28 000 Kč čistého měsíčně, ani další tvrzené příjmy ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, žádným způsobem neověřovala ani výdaje, když pro výpočet [příjmení] žalovaného vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima domácnosti ve výši 3 550 Kč a výše ostatních splátek žalovaného úvěrovým společnostem (mimo žalobkyně) v celkové výši 16 182 Kč měsíčně, přičemž pro účely výpočtu [příjmení] domácnosti dále využila statistické minimální výdaje na bydlení ve výši 7 545 Kč (žalovaný uvedl měsíční výdaje domácnosti 5 000 Kč), a dále vycházela z životního minima členů domácnosti ve výši 6 750 Kč. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i jeho domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází), a to zejména za situace, kdy ze samotného zkoumání žalobkyně vyplývá, že žalovaný má splátky jiným měsíčním společnostem (vyjma žalobkyně) ve výši 16 182 Kč měsíčně, tedy v poměrně vysoké výši. Dále žalobkyně pro výpočet [příjmení] žalovaného jako jedné osoby nikterak nezapočítává výdaje na domácnost, a (veškeré) výdaje na živobytí přebírá z životního minima žalovaného /viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 54 K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spo