17 C 310/2022-33 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 800 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako podnikatel s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 12 800 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 2 800 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jako podnikatel uzavřel dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč dle obchodních podmínek a sazebníku nejpozději do [datum], neboť z žalobkyní předložených listin /viz smlouvu o úvěru/ nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku vyplněné údaje vyplňovala právě osoba žalovaného. Žalobkyně toliko prokázala, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] žalobkyně odeslala dne [datum] platbu ve výši 10 000 Kč /viz potvrzení o provedené platbě, odpověď na dotaz ohledně majitele bankovního účtu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 9. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, prokázala však, že zaslala na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalobkyně tak poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, kterou žalovaný ani k výzvě neuhradil. Soud proto přiznal žalobkyni částku 10 000 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně úroku z prodlení z této částky. 10. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky) byla žalobkyní odeslána dne [datum], přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. S ohledem uvedenou 3denní lhůtu k plnění se tak žalovaný dostal do prodlení nejpozději dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí (jakožto i z tvrzeného poplatku) požadovaný úrok z prodlení zamítl. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 350,98 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 800 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.