17 C 385/2021-52 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 30 414,02 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Následně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 42 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 17,90 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 519 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 30 414,02 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 30 414,02 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 848,99 Kč, kapitalizovaného ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 42 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 17,90 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 519 Kč RPSN činila 19,51 % /viz rámcovou smlouvu na č. l. 11-12 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 13-14, podmínky pro používání úvěru na č. l. 15-19 Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, uhradil celkem pouze 18 229,66 Kč /viz přehled plateb na č. l. 20, splátkový kalendář na č. l. 21, výpis z běžného účtu [příjmení] [příjmení] na č. l. 22, odchozí zprávy na č. l. 23, zůstatek úvěru se tak stal ke dni [datum] splatným. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou nejpozději do [datum] /viz předžalobní upomínku na č. l. 24-25, včetně podacího archu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Z žalobkyní předložených podkladů vyplývá, že žalovaný žádal žalobkyni opakovaně o poskytnutí úvěru, přičemž v jednom případě (nyní projednávaného úvěru) žalobkyně žalovanému žádost schválila a úvěrovou smlouvu s ním uzavřela. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti zjistila, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 42 000 Kč, měsíční splátky byly stanoveny na 1 519 Kč. [příjmení] příjem žalovaného činil 23 454 Kč měsíčně z hlavní pracovní činnosti (zaměstnání) a dále 2 000 Kč z prací konaných na základě dohody o pracovní činnosti, celkem tedy 25 454 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v nájmu a byl svobodný, ohledně výdajů žalovaný uvedl dosavadní splátky ve výši 5 500 Kč měsíčně, náklady na bydlení 13 000 Kč a náklady na léky-jídlo-dopravu 8 000 Kč, celkem tedy 26 500 Kč měsíčně. Již porovnáním zjištěných příjmů (25 454 Kč) a uvedených výdajů (26 500 Kč) vyplývá, že žalovaný by nebyl schopen hradit další splátky ze svých uvedených příjmů. Z žalovaným předložených výpisů z běžných účtů za období [anonymizována tři slova] [rok] vyplývá, že žalovaný měl vždy větší výdaje než příjmy, dostával se tedy i do záporného zůstatku na běžném účtu u společnosti [právnická osoba], kde měl povolený kontokorentní úvěr [anonymizováno] až do výše 5 000 Kč, který v měsíci [anonymizována tři slova] [rok] také čerpal. Zároveň z těchto výpisů vyplývá, že vyjma příjmu ze zaměstnání (a případné brigády) byl na uvedených výpisech zachycen příjem z poskytnutého úvěru či zápůjčky (od společnosti [právnická osoba]) ve výši 2 500 Kč. Již z těchto výpisů je patrné, že žalovaný čerpal větší množství spotřebitelských úvěrů od více subjektů. Žalobkyně proto měla s ohledem na výše zjištěné údaje, zejména při porovnání příjmů a výdajů žalovaného dospět k závěru, že žalovaný není úvěruschopný /viz historii žádostí o čerpání úvěru nebo půjček ze strany žalovaného na č. l. 40, podkladové informace pro posouzení úvěruschopnosti na č. l. 40-41, úvěrovou zprávu na č. l. 42-45, výpis z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba] na č. l. 46-48 6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. 15. Soud konstatuje, že žalobkyně s ohledem na zjištěné údaje mimo jiné i o příjmech a výdajích žalovaného dospěla mylně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, ačkoliv již z pouhého porovnání zjištěných příjmů a uvedených výdajů bylo jasné, že žalovaný nemá dostatečné volné příjmy k splácení poskytnutého spotřebitelského úvěru. Žalobkyně proto nesplnila svou povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastn