18 C 39/2022-21 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující žalovaný využil dne [datum] přepravní služby společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) bez platné jízdenky, a to ve vlaku [číslo] čímž naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 51 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3 400 Kč. Pohledávka byla postoupena dne [datum] na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na lince železniční dopravy vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec]. Žalovaný se na výzvu průvodčího neprokázal platným jízdním dokladem. Průvodčí proto žalovanému za asistence přivolané hlídky Policie ČR vyměřil jízdné dle tarifu právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 51 Kč, dále dle smluvních přepravních podmínek přirážku za cestování bez platného jízdního dokladu ve výši 1 000 Kč, přirážku za nepovolené zastavení vlaku ve výši 1 000 Kč a náhradu za zpoždění vlaku o 7 min ve výši 1 400 Kč, celkem tedy částku ve výši 3 451 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum] a současně vyzván k plnění dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak nevyšlo najevo, že by jízdné a přirážku k jízdnému uhradil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) o přepravní smlouvě, za použití ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a ustanovení § 37 odst. 4 písm. d), § 37 odst. 5 písm. b), c), d) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. 6. Soud měl v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo nástupem do hromadné dopravy provozované právní předchůdkyně žalobkyně k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaný se jako cestující neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem z příčin na své straně, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného ve výši 51 Kč i přirážku k jízdnému v celkové výši 3 400 Kč. Pohledávka byla poté postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému řádně a včas k výzvě žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. neuhradil, náleží žalobkyni vedle jistiny dluhu i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši určené dle § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).