18 C 87/2022-27 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující cestoval žalovaný dne 1. 10. 202, dne [datum], dne [datum] a dne [datum] městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně opakovaně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný cestoval hodin hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] v 18:58 hodin autobusovou linkou [číslo] dne [datum] v 14:50 hodin autobusovou linkou [číslo] dne [datum] v 9:55 hodin autobusovou linkou [číslo] dne [datum] v 13:14 hodin autobusovou linkou [číslo] aniž se prokázal kontrolorovi platným (řádným) jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k němu, což však neučinil. Neučinil tak ani v následně poskytnuté patnáctidenní lhůtě dle smluvních přepravních podmínek. Žalovaný proto byl povinen zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu v základní (plné) výši dle smluvních přepravních podmínek 1 500 Kč. Pouze za jízdu ze dne 18. 10. [číslo] požadovala žalobkyně po žalovaném pouze přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu bez ceny jízdného. Žalovaný byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky. Zásilka byla žalovanému odeslána dne [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak nevyšlo najevo, že by jízdné a přirážku k jízdnému uhradil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) o přepravní smlouvě, za použití ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a ustanovení § 18a odst. 1, odst. 2 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů 6. Soud měl v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo nástupem do městské hromadné dopravy provozované žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaný se jako cestující neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem z příčin na své straně, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného ve výši 30 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému řádně a včas k výzvě žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. učiněné při přepravní kontrole neuhradil, náleží žalobkyni vedle jistiny dluhu i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši určené dle § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).