19 C 387/2021-63 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 692,48 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 453,53 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení (za období od 1. 8. 2019 do 20. 1. 2020 byl vyčíslen na částku 852,33 Kč) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 453,53 Kč za období od 23. 1. 2019 do zaplacení (za období od 23. 1. 2019 do 20. 1. 2020 byl zákonný úrok vyčíslen na částku 628,80 Kč), přičemž při jednání sdělila, že se u zákonného úroku z prodlení jedná o zřejmou písařskou chybu a zákonný úrok z prodlení požaduje rovněž od 1. 8. 2019 do zaplacení. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti 7 000 Kč. Žalovaný se částku zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 29 % ročně vyčísleným za dobu řádného trvání smlouvy na částku 932 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 7. 2019. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] listinu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 29 % ročně vyčísleným za dobu řádného trvání smlouvy na částku 932 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 12 302 Kč, a to, a to v 44 týdenních splátkách po 274 Kč a poslední 45. splátce ve výši 246 Kč RPSN měla dle smlouvy činit 312,54 % /viz smlouva na č.l. 17 Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný má nejvyšší dosažené vzdělání základní, je svobodný, pracuje na plný pracovní úvazek jako operátor, bydlí v nájemním bytě. Mzda žalovaného měla činit 14 830 K s tím, že jiné příjmy domácnosti dosahují částky 26 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto vyšla z celkových příjmů domácnosti ve výši 40 830 Kč. Výdaje žalovaného nebyly blíže zkoumány, byly odhadnuty částkou 9 000 Kč měsíčně /viz karta zákazníka na č.l. 49 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 000 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 22 V době uzavření smlouvy měl žalovaný dluhy u [anonymizována tři slova] [obec], p.o. a [právnická osoba] Na jeho majetek byly v roce 2019 nařízeny dvě exekuce /viz výpis ze systému soudu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne 20. 1. 2020 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 24, seznam postoupených pohledávek na č.l. 23 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020 /viz dopis na č.l. 19, který byl odeslán dne 14. 2. 2020 /viz podací lístek na č.l. 20 Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne 28. 1. 2021 /viz dopis na č.l. 15, který byl odeslán následujícího dne /viz podací lístek na č.l. 21 4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, kterému v době sjednání úvěru bylo 21 let a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, že dosahuje výdělku 14 830 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně sice do příjmu žalovaného započítala nesprávně i jiné příjmy domácnosti, to však nelze v tomto konkrétním případě klást žalobkyni k tíži, když jinak lze považovat, že úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila řádně, když soud ani z úřední činnosti nezjistil, že by žalovaný v době sjednání úvěru byl již v tzv. dluhové pasti. Žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelný, bylo zcela jistě v jeho silách úvěr ve výši 7 000 Kč splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. 10. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč vrátit v 45 týdenních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 5 302 Kč. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedená celková částka skládá z úroku ve výši 932 Kč, úplaty za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 5 302 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 75,70 % z dlužné jistiny, RPSN činí 312,54 %, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v září 2018 okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru natolik přesahující míru obvyklou v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. 11. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů p