20 C 336/2021-33 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím patrným z výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně (dříve pod [právnická osoba] s.r.o.) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě níž zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná měla povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, a to Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technické zařízení“). Žalovaná toto technické zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána dne [datum] právním zástupcem žalobkyně k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty, žalovaná však své závazky vůči žalobkyni nesplnila, a to ani částečně, k samotné žalobě se ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvedl jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy [číslo] zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, s adresou instalace [část obce a číslo], [PSČ] [obec] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců. Součástí poskytovaných služeb bylo i pronajmutí poskytnutého technického zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]. Jeho převzetí stvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Podle článku 4.4 Zvláštních podmínek pro službu kombinované televize DIGI TV, byla žalovaná v případě ukončení smlouvy povinna technické zařízení vrátit žalobkyni nejpozději do 10 dnů od ukončení Smlouvy Smlouva byla ukončena dne [datum] Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací obsahuje ustanovení o uložení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení zapůjčeného koncového zařízení. Jelikož žalovaná koncové zařízení po ukončení smlouvy nevrátila, byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 5 000 Kč a k jeho vrácení do [datum] výzvou, která jí byla odeslána dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě [část obce a číslo], [PSČ] [obec], na které je žalovaná stále hlášena k trvalému pobytu. Dne [datum] byla zásilka žalované dodána. Žalovaná v řízení netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než uváděla v řízení žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.”), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byla platně uzavřena účastnická smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Zároveň mu pronajala koncová (v žalobě označena jako technická) zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]. V ustanovení I. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení koncového zařízení. Smlouva byla ukončena dne [datum] a žalovaná tak byla povinna toto zařízení vrátit. Jelikož tak neučinila, vyzval ji právní zástupce žalobkyně k zaplacení smluvní pokuty výši 5 000 Kč do dne [datum], na což má v souladu s § 2048 o. z. nárok. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala, neboť žalobkyně požadovala úroky z prodlení z dlužné částky od [datum], kdy se pohledávka stala splatnou. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 089 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek 1 000 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).