9 C 27/2022-59 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 96 101,84 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně a žalovaný si dále jako součást rámcové smlouvy sjednali, že žalobkyně žalovaného poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, č. [anonymizováno] (smlouva o úvěru tak byla součástí rámcové smlouvy [číslo]). Úvěr byl žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti v den uzavření rámcové smlouvy vyplacen na jeho nově zřízený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 16,9 % ročně v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč. Žalovaný své povinnosti plynoucí mu ze smlouvy o úvěru, když nesplnil řádně podmínky pro splácení a žalobkyni vrátil toliko částku 11 700,63 Kč s tím, že poslední platba ve výši 0,63 Kč byla žalovaným provedena dne [datum]. Žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami uplatnila své právo okamžitého zesplatnění úvěru a to ke dni [datum]. Žalovanou částku 96 101,84 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 95 201,84 Kč, náklady účelně vynaložené žalobkyní na vymáhání dluhu ve výši 900 Kč a dále příslušenství, které představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 16,9% ročně z částky 95 201,84 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 95 201,84 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 95 201,84 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 055,76 Kč od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz výpis z centrální evidence obyvatel na č. l. 38 spisu/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů) 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní jako součást rámcové smlouvy úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 16,9 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč RPSN byla stanovena na 18,30 % /viz rámcovou smlouvu na č. l. 7-9 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-16, ceník na č. l. 12 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, s tím, že uhradil pouze 11 700,63 Kč /viz přehled plateb na č. l. 6 spisu, splátkový kalendář na č. l. 18 spisu/. Žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila /viz výzva k zaplacení dluhu na č. l. 14 a poštovní podací arch na č. l. 11 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Z podkladů, které žalobkyně předložila, vyplývá, že žalovaný žádal žalobkyni opakovaně o poskytnutí úvěru, přičemž pouze v jednom případě (který je předmětem této žaloby) žalobkyně žalovanému žádost schválila a úvěrovou smlouvu s ním uzavřela. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 33 972 Kč měsíčně ze zaměstnání a jeho zaměstnavatelem byla společnost [právnická osoba], [IČO]. K prokázání svých příjmů žalovaný předložil potvrzení o výši příjmů ze dne [datum] a žalobkyně si též tuto informaci sama ověřila telefonátem do jeho zaměstnání /viz potvrzení o výši příjmů na č. l. 45 spisu/. Žalovaný v rámci své žádosti o úvěr dále uvedl, že bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že pravidelně vynaloží částku 8 500 Kč na bydlení, 6 500 Kč na ostatní výdaje a 4 300 Kč na splátky jiných závazků /viz aplikační data na č. l. 46-50 spisu/. Celkové výdaje dle informací uvedených žalovaným dosahovaly měsíčně částky 19 300 Kč. Žalobkyně následně provedla průzkum úvěrové historie žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má závazky, na které pravidelně měsíčně vynaloží částku ve výši 4 030 Kč, ale z opatrnosti vycházela pro účely posuzování úvěruschopnosti z částky, kterou žalovaný uvedl, tedy z částky 4 300 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 48-50 spisu/. Žalobkyně, pokud jde o ostatní výdaje, tyto spočetla na částku 3 550 Kč, kdy tato měla pokrýt tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného. Z této částky žalobkyně ohledně celkových výdajů vycházela, ačkoli měla k dispozici informace o reálných výdajích žalovaného z aplikačních dat (viz shora 8 500 Kč jako výdaje na bydlení a 6 500 Kč jako ostatní výdaje) a disponibilní zdroje tak vyčíslila na částku 22 150 Kč. Žalobkyně tak neprovedla zkoumání výdajů žalovaného řádně a s odbornou péčí, když přihlížela k částce 3 550 Kč, ačkoli je zřejmé, že tato částka nemůže pokrýt ani náklady na bydlení, pokud jako druh bydlení žalovaný uvedl nájem. Pokud by žalobkyně vycházela z výdajů, které byly zjištěny z aplikačních dat a tyto si řádně ověřila (např. předložením výpisu z účtu a nájemní smlouvy), o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by soud neměl pochybnosti. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ods