16 C 103/2023-27 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] po žalované domáhala uhrazení částky ve výši 186 966,88 Kč s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] dohodu o uznání dluhu a dohodu o splátkách. Předmětem této dohody bylo uznání dlužné částky ve výši 201 376,88 Kč a dále závazek uhradit tento dluh v pravidelných měsíčních splátkách v období od [datum] do [datum] ve výši 5 000 Kč, v období od [datum] do [datum] ve výši 7 000 Kč, poslední splátka měla činit 1 376,88 Kč, a to vždy k 20. dni každého měsíce. Žalovaná na svůj dluh uhradila dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč a dne [datum] částku 4 410 Kč. Poté již žalovaná neuhradila ani jednu splátku, a proto žalobkyně využila svého práva a v souladu s dohodou o uznání dluhu zesplatnila celou pohledávku ve výši 186 966,88 Kč. Od [datum] vznikla žalované v souladu s dohodou povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 50 Kč denně do zaplacení. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalobkyně podepsala se žalovanou dne [datum] dohodu o uznání dluhu (dále jen„ dohoda“). Účastníci v dohodě shodně prohlásili, že žalovaná dluží žalobci částku 201 376,88 Kč z důvodu neuhrazených faktur vystavených na základě uzavřené smlouvy o spolupráci č. NPÚ- ÚPS/82/2016 ze dne [datum], na platby ze smluvního vztahu vyplývající a dále poplatky za navazující služby. V dohodě bylo odkázáno na vystavené faktury ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná výslovně prohlásila, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Žalovaná se v dohodě zavázala uhradit dluh ve výši 201 376,88 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v období od [datum] do [datum] ve výši 5 000 Kč, v období od [datum] do [datum] ve výši 7 000 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 1 376,88 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Dále bylo v dohodě účastníky ujednáno, že v případě neuhrazení byť jen jediné měsíční splátky, které bude delší než 15 kalendářních dnů, bude přistoupeno k okamžitému zesplatnění dluhu. Pro případ porušení podmínek splácení dluhu se žalobkyně se žalovanou dohodla na smluvní pokutě ve výši 50 Kč za každý den prodlení /viz uznání závazku a dohoda o splátkách na č. l. 14 spisu a nedoplatky vydaných daňových dokladů na č. l. 4 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku v celkové výši 14 410 Kč, a to dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč a dne [datum] částku 4 410 Kč /viz úhrady dle dohody o splátkách na č. l. 25 spisu/. 5. Po právní stránce soud podrobil věc režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), a to následujícím ustanovením. 6. Dle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Dle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 9. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 10. Uznání dluhu je jedním ze způsobů utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. 11. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci žalovaná dne [datum] písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 201 376,88 Kč z titulu neuhrazených faktur na základě uzavřené smlouvy o spolupráci č. NPÚ- ÚPS/82/2016 ze dne [datum], čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval, a zavázala se tento dluh splatit v měsíčních splátkách v období od [datum] do [datum] ve výši 5 000 Kč, v období od [datum] do [datum] ve výši 7 000 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 1 376,88 Kč s tím, že nesplní-li svou povinnost uhradit kteroukoli splátku dluhu, výhoda sjednaných splátek dluhu zaniká a celý dluh je okamžitě splatným. Vzhledem ke shora popsané právní domněnce bylo na žalované, aby tvrdila a následně i prokazovala, že předmětný dluh z titulu neuhrazených faktur na základě uzavřené smlouvy o spolupráci neexistuje. Žalovaná však zůstala v soudním řízení nečinná, soud tak považoval existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Zároveň má soud za to, že bylo prokázáno, že žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku v celkové výši 14 410 Kč. Žalovaná uhradila naposledy dne [datum] částku ve výši 4 410 Kč, dostala se tak do prodlení se splacením uznaného dluhu, žalobkyně proto postupovala po právu, když celý dluh ke dni [datum] zesplatnila. Soud shledal rovněž důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 649 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 349 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za úkon (podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.