17 C 218/2023-42 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 433,50 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba], [IČO], a dále dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 20 433,50 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 20 433,50 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do [datum] /viz smlouvu o úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas /viz, potvrzení o provedení platby ve výši 20 000 Kč, sdělení banky o majiteli účtu/. Pohledávka vůči žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost [právnická osoba] dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, přičemž tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny /viz smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila toliko v obecné rovině lustrací z veřejně dostupných databází ([anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizována tři slova]), avšak ani tato tvrzení žalobkyně ani neprokazovala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 20 000 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, ve zbývající části žalobu zamítl. 17. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění, obsažená až v rámci žaloby, byla doručena soudem žalovanému dne [datum] (neboť doručení dřívějších dokumentů nebylo z předložených listinných důkazů, resp. pro absenci doručenek, prokázáno). S ohledem běžnou 5denní lhůtu k plnění se tak žalovaný dostal do prodlení nejpozději dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí požadovaný úrok z prodlení zamítl. 18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části (části jistiny a příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 270 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 818 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 433,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši