5 C 17/2022-44 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23.6.2022 po žalované domáhala uhrazení částky ve výši 76 114 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uznala dluh vůči žalobkyni ve výši 76 114 Kč z titulu smlouvy o pronájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalované], jež představuje dluh na poplatcích spojených s užíváním předmětného bytu. Žalobkyně s žalovanou se dohodly na splacení celého dluhu nejpozději do 30.8.2020, žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradil, dluh se tak splatný dne 31.8.2020 a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Podle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení se pak soudu provedeným pátráním podařilo zjistit, že žalovaná má na území České republiky povolen trvalý pobyt, když jako adresu trvalého pobytu má hlášeno [ulice a číslo], [PSČ] [obec], jako kontaktní adresu má potom u Úřadu práce uvedeno [ulice a číslo], [obec], přičemž na této adrese také osobně přebírá soudní zásilky. /sdělení Úřadu práce na č.l. 23 - 24 a 26 – 27, 30, sdělení Policie ČR na č.l. 35, sdělení Ministerstva vnitra na č.l. 37 Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je tak dána ve smyslu čl. 4 odst. 1 2 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná má bydliště v členském státě EU (v České republice). 4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně podepsala se žalovanou dne 4.8.2020 dohodu o uznání dluhu (dále jen„ dohoda“). V bodě I. této dohody účastníci shodně prohlásili, že mezi sebou uzavřeli smlouvu o pronájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalované]. V bodě II. dohody žalovaná výslovně prohlásila, že uznává svůj dluh ve výši 76 114 Kč na poplatcích spojených s bydlením a nákladech na opravu bytu vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Zároveň se žalovaná v bodu III. dohody zavázala zaplatit žalobkyni celý dluh v jedné splátce do 30.8.2020 na bankovní účet žalobkyně. Podpis žalované na dohodě byl úřední ověřen /viz uznání dluhu na č. l. 6 spisu/. 5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4.8.2020 dohodu o uznání dluhu, prostřednictvím které žalovaná uznala svůj dluh v celkové výši 76 114 Kč co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit v jedné splátce do 30.8.2020. Žalovaná netvrdila, ani z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na předmětný dluh dosud cokoliv uhradila. 6. Po právní stránce soud podrobil věc režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále je o.z.), a to následujícím ustanovením. 7. Podle ust. § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 11. Uznání dluhu je jedním ze způsobů utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. 12. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci žalovaná dne 4.8.2020 písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 76 114 Kč z titulu smlouvy o pronájmu bytu, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval, a zavázala se tento dluh splatit v jedné splátce do 30.8.2020 na bankovní účet žalobkyně. Vzhledem ke shora popsané právní domněnce bylo na žalované, aby tvrdila a následně i prokazovala, že předmětný dluh z titulu smlouvy o pronájmu bytu neexistuje. Žalovaná však zůstala v soudním řízení nečinná, soud tak považoval existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Zároveň má soud za to, že bylo prokázáno, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila (když opět břemeno důkazní stran úhrady dluhu, leží na žalované, která ho pro svou nečinnost neunesla. Soud shledal rovněž důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné částky, a to v požadované výši a od požadovaného data. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznala žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 485 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 045 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 76 114 Kč sestávající z částky 4 810 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 810 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 810 Kč za účast při jednání dne 21.2.2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost soud poznamenává, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, ač nebylo doloženo odeslání výzvy dle § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná svůj dluh neuhradila ani po doručení žaloby (srov. rozsudek NS ČR 28 Cdo 1336/2016) (výrok II. tohoto rozsudku).