5 C 36/2022-34 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2022 po žalovaném domáhala uhrazení částky ve výši 32 769 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 1. 4. 2021 nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání bytové jednotky [číslo] v [anonymizováno] nadzemním podlaží bytového domu na adrese [adresa žalobkyně], a to na dobu určitou jednoho roku. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč a zálohy na náklady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 000 Kč. Zálohy na náklady za služby spojené s užíváním bytu byly však správcem nemovitosti předepsány na 3 600 Kč měsíčně, 600 Kč měsíčně tedy hradila žalobkyně. Žalovaný se však dostával s hrazením nájemného a také se zálohami na náklady spojené s užíváním bytu do prodlení. Žalovaný tak neuhradil nájemné ve výši 31 500 Kč. Dále žalobkyně eviduje za rok 2021 nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 1 269 Kč. Žalovaný při předání bytové jednotky dne 16. 4. 2022 svůj dluh v předávacím protokolu uznal co do důvodu a výše. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dluhu, žalovaný však dosud neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu učiněné usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. 5 C 36/2022-30 svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 3. 2019 nájemní smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k užívání bytovou jednotku [číslo] která je umístěna na pozemku parc. č. st. [číslo], [katastrální uzemí], [územní celek], jež je zapsána na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ bytová jednotka“). Žalovaný se smluvně zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč a dále zálohy na náklady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 500 Kč. Nájemné bylo splatné nejpozději do 30. dne předcházejícího kalendářního měsíce /viz nájemní smlouva na č. l. 12 – 15 spisu, předávací protokol na č. l. 15 spisu/. Nájemní smlouva byla smluvními stranami opakovaně prodlužována, naposledy dne 1. 4. 2021. Uvedeným posledním dodatkem nájemní smlouvy byla mezi stranami upravena výše záloh na náklady za služby spojené s užíváním bytu, a to na částku ve výši 3 000 Kč, výše nájemného zůstala zachována /viz nájemní smlouva – prodloužení na č. l. 16 – 19 spisu/. Dle vyúčtování služeb za jednotku ze dne 17. 5. 2022 činil přeplatek na službách 5 931 Kč, předepsané zálohy dle tohoto vyúčtování činily 3 600 Kč /viz vyúčtování záloh na náklady za služby na č. l. 6 spisu, vyúčtování služeb za jednotku na č. l. 7 spisu/. Žalobkyně s žalovaným podepsala dne 16. 4. 2022 předávací protokol, jehož součástí bylo také uznání dluhu ze strany žalovaného. Žalovaný v uznání dluhu prohlásil, že na bytové jednotce vázne ke dni 16. 4. 2022 dluh ve výši 45 153 Kč a dále penále sjednané v nájemní smlouvě. Žalovaný výslovně písemně prohlásil, že dluh v uvedené výši uznává. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 26. 7. 2022 k úhradě dlužné částky v celkové výši 37 915,34 Kč, a to nejpozději do 2. 8. 2022. Tato předžalobní výzva byla doručena žalovanému dne 29. 7. 2022 /viz předžalobní výzva včetně potvrzení o odeslání a doručení na č. l. 8 - 11 spisu/. 5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 3. 2019 ve znění dodatku ze dne 1. 4. 2021 nájemní smlouvu, ve které bylo smluvními stranami sjednáno nájemné ve výši 10 000 Kč včetně záloh na náklady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se dostával s hrazením uvedených částek do prodlení. Žalovaný v rámci předávacího protokolu uznal svůj dluh v celkové výši 45 153 Kč co do důvodu a výše. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 26. 7. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 37 915,34 Kč. Žalovaný netvrdil, ani z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na předmětný dluh dosud cokoliv uhradil. 6. Po právní stránce soud podrobil věc režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a to následujícím ustanovením. 7. Podle ust. § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle ust. § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 12. Uznání dluhu je jedním ze způsobů utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. 13. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci žalovaný dne 26. 7. 2022 písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 45 153 Kč z titulu uzavřené nájemní smlouvy, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Vzhledem ke shora pospané právní domněnce bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně i prokazoval, že předmětný dluh z titulu nájemní smlouvy neexistuje. Žalovaný však zůstal v soudním řízení nečinný, soud tak považoval existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Soud shledal rovněž důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné částky, a to u jednotlivých částek v požadované výši a od požadovaného data. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 589 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 639 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 769 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).