5 C 39/2022-55 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 3.10.2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 19.5.2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 100 000 Kč v hotovosti, s tím, že tato měla být vrácena nejpozději dne 20.2.2022, k čemuž však nedošlo. Zápůjčka měla být vrácena v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci, první splátka byla splatná dne 20.5.2021. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobkyně urgovala vrácení zápůjčky dopisem ze dne 30.8.2022, který žalovanému doručovala jednak doporučenou poštou a jednak emailem. Žalobkyně také vyzvala žalovaného k uhrazení peněž předžalobní výzvou. Spolu s úhradou částky 100 000 Kč žádala také zákonný úrok z prodlení od 21.2.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne 12.12.2022 s tím, že je pravdou, že si půjčil od žalobkyně částku 100 000 Kč, chtěl ji použít na získání hypotéky. Dne 22.5.2021 měl ale nehodu, musel v nemocnici zaplatit peníze, ze zápůjčky mu proto zbylo 80 000 Kč, které vrátil žalobkyni v místě bydliště v hotovosti, tak jak je uvedeno ve smlouvě. Potom po něm žalobkyně chtěla peníze vrátit a to i s úrokem. [příjmení] měl potvrzení o platbě, poslal zbylých 20 000 Kč na bankovní účet žalobkyně. 3. Podáním ze dne 31.1.2023 se žalobkyně vyjádřila k vyjádření žalovaného. Uvedla, že jí žalovaný na předmětnou zápůjčku nevrátil ničeho. Zápůjčka ze dne 19.5.2021 nebyla první zápůjčkou mezi žalobkyní a žalovaným, zaslaných 20 000 Kč na bankovní účet proto musela být splátka jiné zápůjčky. Popřela, že by jí žalovaný v hotovosti vrátil 80 000 Kč. Žalobkyně byla za žalovaným v nemocnici v době jeho úrazu, ví, že částka za ošetření a rehabilitaci činila právě 100 000 Kč, nadto ho v srpnu 2021 potkala v autobazaru, kde si žalovaný vybíral automobil. Žalovaný nikdy peníze ze sjednané zápůjčky žalobkyni nevrátil. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci má žalovaný na území České republiky bydliště, kam mu byly soudní zásilky řádně doručovány, což ostatně potvrdil sám při jednání soudu. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. tak je dána. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 19.5.2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla finanční hotovost ve výši 100 000 Kč před podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč vždy k 20. dni příslušného měsíce, počínaje dnem 20.5.2021 s tím, že celá zápůjčka bude uhrazena do 20.2.2022. Strany si sjednaly, že dluh bude vrácen v hotovosti v místě bydliště žalobkyně a pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se splácením dluh, je povinen uhradit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 5 spisu, shodná tvrzení účastníků/. Žalovaný uhradil na bankovní účet žalobkyně dne 4.8.2021 a dne 9.10.2021 částku 10 000 Kč, celkem tedy částku 20 000 Kč /viz výpis z bankovního účtu na č.l. 31, 43 a potvrzení o vkladu na č.l. 44, shodná tvrzení účastníků/. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 30.8.2022 jednak prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb a jednak emailem /viz předžalobní výzva na č.l. 6 a 7 spolu s podacím lístkem na č.l. 8 a sledováním zásilky na č.l. 9 Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě také prostřednictvím SMS zpráv dne 22.4.2022 a 20.9.2022 /SMS komunikace v systému ISAS/. Svědek [jméno] [příjmení], přítel žalobkyně, uvedl, že je v partnerském vztahu s žalobkyní od 10.2.2022, o zápůjčce pro žalovaného ví od žalobkyně, ví, že žalobkyně půjčila peníze žalovanému i v minulosti, ale nic bližšího neví, s žalobkyní se vždy bavil jen o vrácení 100 000 Kč. Neví nic o tom, že by žalovaný na dluh ze zápůjčky cokoli uhradil /svědecká výpověď při jednání dne 21.2.2023 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč s tím, že celý dluh měl být uhrazen do 20.2.2022. Jednotlivé splátky měly být hrazeny v hotovosti v místě bydliště žalobkyně. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením zápůjčky zákonné úroky z prodlení. Žalovaný uhradil na bankovní účet žalobkyně částku 20 000 Kč ve dvou splátkách po 10 000 Kč dne 4.8.2021 a 9.10.2021. 7. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost, neboť tato výpověď měla sloužit k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž skutečnost, že tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena ve znění předloženém soudu a že na jejím základě byla v hotovosti poskytnuta žalovanému částka 100 000 Kč, byla mezi účastníky od počátku nesporná. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 9. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1954 o. z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 12. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 19.5.2021, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 100 000 Kč, přičemž tato zápůjčka měla být uhrazena do 20.2.2022 v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce v hotovosti v místě bydliště žalobkyně. Žalovaný doložil, že na bankovní účet žalobkyně dne 4.8.2021 a 9.10.2021 převedl finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně nerozporovala skutečnost, že tato částka byla na její bankovní účet převedena, tvrdila ale, že se jednalo o splátky jiných zápůjček, které měla poskytnout žalovanému před zápůjčkou ze dne 19.5.2021. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že se jednalo o splátky jiných zápůjček, leželo na žalobkyni. Po poučení soudem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání dne 21.2.2023 tato uvedla, že nemá další důkazy a má za to, že existenci dalších zápůjček prokazuje svědecký výslech pana [jméno] [příjmení]. Soud se s tímto názorem žalobkyně neztotožnil. Pan [příjmení] [příjmení] uvedl, že se stal partnerem žalobkyně 10.2.2022, tedy zhruba devět měsíců poté, co došlo k zápůjčce, jež je předmětem tohoto řízení. Fakticky svědek uvedl, že nemá žádné bližší informace ani o zápůjčce ze dne 19.5.2021 (kromě skutečnosti, že se jednalo o zápůjčku ve výši 100 000 Kč) ani o zápůjčkách předešlých, když pouze velmi vágně uvedl, že mu žalobkyně řekla o nějakých předešlých zápůjčkách bez konkrétních podrobností. Nelze přehlédnout, že ani žalobkyně sama tyto tvrzené předchozí zápůjčky nijak blíže nespecifikovala (datum sjednání, výše poskytnutých prostředků, způsob uzavření smluv). Za takovéto situace má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že by prostředky ve výši 20 000 Kč, převedené žalovaným na její bankovní účet, představovaly splátky jiných zápůjček, je tedy nutné tyto prostředky považovat za splátky zápůjčky ze dne 19.5.2021. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že neuhrazení jakýchkoli splátek na zápůjčku ze dne 19.5.2021 vyplývá z SMS komunikace mezi účastníky, pak soud tomuto názoru nepřisvědčil. SMS komunikace, resp. zprávy zaslané žalobkyní žalovanému dne 22.4.2022 a 20.9.2022, jsou velmi obecné, žalobkyně jimi vyzývá žalovaného k vrácení peněz bez uvedení konkrétní částky aktuálního