7 C 266/2022 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, soudu doručenou dne [datum], ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 805 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 200 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 315 Kč do [datum]. Žalovaný však závazek řádně a včas nesplnil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde si žalovaný nastavil parametry zápůjčky a zadal své osobní údaje. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, [příjmení], který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení, když dluh řádně a včas nesplatil, vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni jistinu 10 200 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 315 Kč, smluvní pokutu 4 610 Kč (0,1 % denně z částky 10 200 Kč od [datum] do [datum]) a účelně vynaložené náklady spojené s prodlením 2 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 320 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Na smluvní pokutě tak nárokuje 1 290 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Jelikož žalovaný, který je státním občanem Slovenské republiky, byl žalován právnickou osobou se sídlem v České republice před soudem České republiky, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být žalována osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení tedy může být žalován o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V dané věci je tedy Okresní soud v Mělníku mezinárodně příslušný k projednání věci, neboť žalovaný má v ČR hlášenu adresu pobytu. 5. Na základě provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 6. Listina označená jako smlouva o zápůjčce je datována [datum] stejně tak všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě je jako věřitel označena žalobkyně a jako klient žalovaný. Ani jedna z listin však není žalovaným podepsána. Listina označená jako dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] je datována [datum]. Ve smlouvě je opět jako věřitel označena žalobkyně a jako klient žalovaný. Ani tato listina není žalovaným podepsána /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 13 – 14 spisu, dodatek ke smlouvě na č. l. 12 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 18 – 21 spisu/. Žalobkyně zaslala na bankovní účet [číslo] jehož vlastníkem je žalovaný dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 4 200 Kč. Z tohoto účtu žalovaný převedl dne [datum] na bankovní účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč /viz potvrzení o platbách na č. l. 9 – 10 spisu, vyjádření banky na č. l. 48 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] ve lhůtě do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] /viz upomínky na č. l. 15 – 17 spisu, předžalobní výzvu na č. l. 22 spisu, podací lístek na č. l. 11 spisu/. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 8. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného postupně částky v celkové výši 6 200 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] ve lhůtě do 3 dnů. 9. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle ust. § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na účet, jehož majitelem je žalovaný, peněžní prostředky ve výši 6 200 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Smlouva, kterou žalobkyně předložila soudu, není žalovaným podepsána, obsahuje jen podpis žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva sjednávána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internet), v řízení však nebylo prokázáno, jak žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného v průběhu uzavírání této smlouvy, a že žalovaný akceptoval žalobkyní předloženou smlouvu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu částku ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, neboť tím není prokázáno, že žalovaný akceptoval smlouvu ve znění předloženém žalobkyní. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 10 200 Kč. Žalobkyně soudu předložila jako důkaz potvrzení o platbě, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částky 2 000 Kč a dne [datum] částku 4 200 Kč, celkem tedy 6 200 Kč. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, nemohl jí soud poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy k tomu, jak probíhal kontraktační proces a jak ověřovala totožnost žalovaného a dále k tomu, jak vysokou částku žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce a že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 200 Kč. 14. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 6 200 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyla prokázána existence smlouvy o zápůjčce, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný žalobkyni zaplatil částku ve výši 3 320 Kč, kterou započetla na smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že nedošlo k sjednání smlouvy o zápůjčce, nemohlo dojít ani ke sjednání smluvní pokuty. Není proto možné započítat platbu žalovaného na smluvní pokutu, soud proto tuto částku započetl na jistinu úvěru a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2 880 Kč (6 200 Kč – 3 320 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku,