7 C 274/2023-21 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku. K tomu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný měl tyto prostředky vrátit do [datum]. Pro případ, že by nebyly peněžní prostředky vráceny řádně a včas, byl žalovaný povinen uhradit úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný i přes urgence žalovanou částku nevrátil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu, který je shodný též se skutkovými zjištěními: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které měl žalobce do [datum] žalovanému poskytnout částku 50 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku vrátit nejpozději [datum]. V případě, že by žalovaný žalovanou částku nevrátil, byl povinen hradit úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky /zjištěno ze smlouvy o zápůjčce z [datum] na č. l. 14 p. v. spisu/. Žalobce žalovanému částku 50 000 Kč poskytl /zjištěno z pokladního dokladu na č. l. 14 spisu/, žalovaný však uvedenou částku nevrátil, byť byl žalobcem opakovaně upomínán /zjištěno z výzvy ze [datum] na č. l. 16 spisu/. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud posoudil shora uvedený skutkový stav podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Po právní stránce soud smlouvu, kterou žalobce a žalovaný uzavřeli, posoudil jako smlouvu nepojmenovanou, která je svým obsahem nejblíže smlouvě o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. a od níž se liší toliko tím, že nebyla uzavřena (závazek nevznikl) až okamžikem poskytnutí peněžních prostředků, jak by tomu bylo v případě smlouvy o zápůjčce, ale již podpisem smlouvy. Žalobce tak byl povinen poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč, což učinil. Žalovaný byl povinen tuto částku žalobci vrátit do [datum], což však neučinil. Žaloba je proto v této části důvodná a soud žalobci v tomto rozsahu vyhověl. Důvodnou shledal soud žalobu, též pokud jde o požadovaný úrok z prodlení. Žalovaný byl se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení (§ 1968 o. z.), žalobce splnil veškeré své smluvní a zákonné povinnosti a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný nebyl za splnění svého dluhu odpovědný. Žalovaný je proto povinen ode dne následujícího ode dne, kdy měl svůj závazek splnit, tedy ode dne [datum], žalobci uhradit též úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). Jejich výše byla sjednána smluvně, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Soud proto žalobě i v tomto rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů spojených s právním zastoupením. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 50 000 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) částku 3 100 Kč. Soud přiznal žalobci odměnu za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT). Ke každému z těchto úkonů náleží žalobci paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce je plátkyní daně z přidané hodnoty, soud přiznal žalobci též náhradu této daně ve výši 2 142 Kč (21 % z 10 200 Kč). Celkem tak výše nákladů řízení žalobce činí 14 342 Kč [obec] plnění určil soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce třídenní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.