10 C 344/2023-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 26 024,51 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 24 015 Kč, a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splatit s úrokem a s případnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 52 205 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 44 050 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 26 024,51 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 23 343,51 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 1 181 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč (3 × 500 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 276,12 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 951,86 Kč, vše kapitalizováno ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 24 015 Kč a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 26,28 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. RPSN činila 36,44 %. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč za vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů a zaslání obyčejného psaní, a ve výši 130 Kč v případě psaní doporučeného, od [datum] byla výše sjednocena na částce 300 Kč za měsíc vymáhání. Identita žalovaného ověřena na základě kopie občanského průkazu /viz smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku na č. l. 10-11 p. v. spisu, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 33, kopii průkazu zdravotního pojištění na č. l. 34, kopii OP na č. l. 35-36 Žalovaný úvěr čerpal ve výši 52 205 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným. Žalovaný uhradil částku ve výši 44 050 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15-17, oznámení o zesplatnění na č. l. 18, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 37, úvěrová zpráva na č. l. 40-41 p. v./. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 19-19 p. v./. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen„ [příjmení]“), a to jednak pro samotného žalovaného, tak i pro domácnost žalovaného (ačkoliv pouze žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech [příjmení] a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech [příjmení] a ISIR). Dle smlouvy žil žalovaný v podnájmu, byl svobodný a zaměstnaný. Žalobkyně nijak neověřovala žalovaným uvedené příjmy žalovaného ve výši 30 000 Kč čistého měsíčně, ani další tvrzené příjmy ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala ani výdaje, když pro výpočet [příjmení] žalovaného vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima domácnosti ve výši 3 410 Kč a výše ostatních splátek žalovaného úvěrovým společnostem (mimo žalobkyni) v celkové výši 1 774 Kč měsíčně, přičemž pro účely výpočtu [příjmení] domácnosti dále využila statistické minimální výdaje na bydlení ve výši 1 378 Kč (žalovaný uvedl měsíční výdaje domácnosti 11 000 Kč). Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i jeho domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází), a to zejména za situace, kdy ze samotného zkoumání žalobkyně vyplývá, že žalovaný má splátky jiným věřitelům (vyjma žalobkyně) ve výši 1 774 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaný nějakou dobu po uzavření úvěrové smlouvy hradil splátky řádně a včas také nemá na závěr o neposouzení úvěruschopnosti vliv, neboť otázku splnění této povinnosti je nutno zkoumat k okamžiku před uzavřením smlouvy. V daném konkrétním případě žalobkyně vycházela z dat uvedených ze strany žalovaného, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru. Dle názoru soudu žalobkyně zcela opomněla prověření skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází). Dále žalobkyně pro výpočet [příjmení] žalovaného jako jedné osoby nikterak nezapočítává výdaje na domácnost, a (veškeré) výdaje na živobytí přebírá z životního minima žalovaného. Soud dále poukazuje na konečný zůstatek žalovaného dle výpisů z účtů za měsíc listopad 2019 (měsíc před uzavřením smlouvy), který byl toliko v záporné výši (- 50 077,20 Kč) /viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 12, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 13-14 p. v., výpis z běžného účtu na č. l. 38-39 p. v./. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především s nulovou znalostí jeho skutečných výdajů, rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou jeho skutečné výdajové poměry, neboť tyto nebyly nikterak zjišťovány. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 po