10 C 347/2023-51 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 31 865,14 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splatit s úrokem a s případnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3,31 % z úvěrového rámce. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 30 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 31 865,14 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 30 000 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 600 Kč, pojistné ve výši 265,14 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč (2 × 500 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 199,76 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 041,30 Kč, vše kapitalizováno ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení. 2. Žalovaná se nevyjádřila. 3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splatit s úrokem ve výši 27,90 % ročně a s případnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3,31 % z úvěrového rámce, tj. 993 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet„ Balíček pojištění MAX+“, přičemž měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč za vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů a zaslání obyčejného psaní, a ve výši 130 Kč v případě psaní doporučeného, od [datum] byla výše sjednocena na částce 300 Kč za měsíc vymáhání. Žalobkyně ověřila totožnost žalované na základě předložené kopie občanského průkazu /viz smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 10-11 p. v. spisu, kopie OP na č. l. 33-34 Žalovaná úvěr čerpala ve výši 30 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15, oznámení o zesplatnění na č. l. 16, úvěrová zpráva na č. l. 45-46, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 47 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 17 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen„ [příjmení]“), a to jednak pro žalovanou, tak i pro domácnost žalované (ačkoliv pouze žalovaná je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech [příjmení] a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech [příjmení] a ISIR). Žalobkyně žalovanou uvedené měsíční příjmy ve výši 8 700 Kč čistého (rodičovský příspěvek na mateřské dovolené) a vedlejší příjem ve výši 4 200 Kč ověřila výpisem z účtu, poštovní poukázkou a potvrzením o přijetí platby, a však nikterak neověřila další tvrzené příjmy ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti ve výši 40 000 Kč a především žádným způsobem neověřovala výdaje, když vycházela toliko z výdajů domácnosti uvedených žalovanou ve výši měsíčně 15 000 Kč a dále z výše ostatních splátek žalované úvěrovým společnostem (mimo žalobkyni) v celkové výši 3 922 Kč měsíčně, přičemž uvedla jako normativní náklady bydlení částku ve výši 13 561 Kč. Žalobkyně dále vycházela z životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 250 Kč a na 1 vyživované dítě ve výši 1 450 Kč. [příjmení] [příjmení] klienta tak činilo částku ve výši 2 285 Kč a zbývající [příjmení] domácnosti 23 434 Kč. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat, se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. V daném konkrétním případě žalobkyně vycházela z dat uvedených ze strany žalované, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalované (případně i její domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází). Dále žalobkyně pro výpočet [příjmení] žalované jako jedné osoby nikterak nezapočítává výdaje na domácnost, a (veškeré) výdaje na živobytí přebírá z životního minima žalované. Soud dále poukazuje na konečné zůstatky žalované dle výpisu z účtu v období září až listopad 2022, které byly dle výpočtu soudu, toliko vždy ve velmi nízké až záporné výši (- 1 101 Kč, - 46,59 Kč a 21,34 Kč), a dále na skutečnost, že žalovaná v uvedeném období čerpala taktéž i další úvěry (dne [datum] ve výši 20 000 Kč, dne [datum] ve výši 8 000 Kč) /viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 12-12 p. v., posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 13-14 p. v., dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 35, poštovní poukázku na č. l. 36, příchozí platbu na č. l. 37, přehled pohybů na účtu na č. l. 38-44 Soudu tak s ohledem na nízkou výši příjmů žalované a absolutní absenci zkoumání skutečných výdajů žalované nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání -a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12