12 C 277/2023-134 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobou, zdejšímu soudu doručenou dne [datum], se původní žalobkyně společnost [právnická osoba], zahraniční osoba registrovaná pod [číslo] se sídlem [adresa původní účastnice], Slovenská republika (dále jen„ původní žalobkyně“), po žalovaném domáhala úhrady částky 28 777,20 Kč. K odůvodnění svého návrhu uvedla, že na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] uzavřela s žalovaným téhož dne smlouvu o vydání platební karty Diners Club Pure+ (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, revolvingové obchodní podmínky, a sazebník poplatků. Na základě smlouvy žalovaný čerpal prostřednictvím poskytnuté platební karty finanční prostředky původní žalobkyně, ale v průběhu smluvního vztahu se dostal do prodlení a dle posledního výpisu [číslo] za rok 2022 za žalovaným původní žalobkyně eviduje nedoplatek ve výši 28 777,20 Kč, který byl splatný ke dni [datum], a jež se skládá z jistiny ve výši 25 133,23 Kč a kapitalizovaného příslušenství ke dni [datum] ve výši 3 643,97 Kč. Příslušenství pak tvoří úrok z prodlení v běžící výši 15 % ročně z částky 25 133,23 Kč od [datum] do zaplacení. Původní žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu výzvou odeslanou dne [datum]. 2. Jen pro úplnost soud uvádí, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. [příjmení] žalující tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná strana je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. na č. l. 52-57 spisu) byla pohledávka za žalovaným postoupena z původní žalobkyně na společnost [právnická osoba], [IČO], a na základě návrhu původní žalobkyně ze dne [datum] bylo usnesením soudu ze dne 1. 12. 2023 č. j. 12 C 277/2023-83 rozhodnuto o vstupu společnosti [právnická osoba], [IČO], do řízení na místo žalobkyně. 4. Na základě podání žalobkyně ze dne [datum] (č. l. 117 spisu) bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 1. 2024 č. j. 12 C 277/2023-120 řízení co do částky 28 777,20 Kč zastaveno, neboť žalovaný nesplacenou jistinu v této výši dne [datum] uhradil. 5. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Původní žalobkyně dne [datum] přijala žádost žalovaného o vydání karty Diners Club Pure+ s nastavením limitu čerpání 30 000 Kč. Žalovaný úvěr ve schváleném limitu čerpal prostřednictvím karty [číslo] nesplácel však řádně a včas dle všeobecných obchodních podmínek a revolvingových obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy o poskytnutí karty. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky vyzván výpisem [číslo] ze dne [datum], podle kterého byla splatnost stanovena na [datum]. Dlužná částka měla být uhrazena na účet [číslo]. Dne [datum] žalovaný z účtu vedeného na jeho jméno provedl bezhotovostním převodem platbu ve výši 28 777,20 Kč, odpovídající žalované částce bez příslušenství, na účet [číslo]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění spočívající v uplatněném úroku z prodlení uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 9. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o vydání platební karty se schváleným limitem 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil řádně a včas a dlužnou částku uhradil až po podání žaloby. Původní žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 15. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež podala žalobu důvodně a byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 315,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 152 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 777,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve výši 2 260 Kč za dva úkony právní služby spočívající v návrhu na změnu na straně žalobkyně a na zastavení řízení, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad dle § 13 odst. 1,4 a. t. ve výši 300 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 243,20 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na žalobkyní (původní žalobkyní) opakovaně podané žaloby tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. 11 C 50/2018, 7 C 68/2018).