14 C 81/2024-39 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se obrátil dne , datum, na soud s žalobou, v níž uplatnil nárok na určení vlastnictví osobního vozidla zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „předmětné vozidlo“) s tím, že kupní smlouvou ze dne , datum, prodal předmětné vozidlo žalovanému, Anonymizováno2. Okresní soud , adresa, -, Anonymizováno, vyslovil usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, svou místní nepříslušnost a podle § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl o postoupení této věci soudu příslušnému, jímž je zdejší soud.3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobce je státním příslušníkem Ghany. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobce je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobce tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy je žalovaný občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v , adresa, , dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.5. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného, neboť ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, se k jednání bez včasné a řádné omluvy nedostavil.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobce uzavřel dne , datum, s žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě vozidla zn. Volkswagen Passat, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, . Cena vozidla byla sjednána ve výši 3 900 Kč, kdy tuto měl žalovaný zaplatit žalobci v hotovosti do 90 dnů od podpisu smlouvy /viz kupní smlouva na č. l. 14 spisu/. Účastníci si při podpisu smlouvy ujednali, že zápis změny vlastníka předmětného vozidla na příslušném úřadě zařídí žalovaný, a to na základě plné moci, kterou mu žalobce udělil /žalobní tvrzení/. Žalovaný však převod předmětného vozidla na svou osobu nezajistil, a proto jej žalobce předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval k zápisu změny vlastníka vozidla ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení výzvy /viz poslední upomínka na č. l. 15 spisu/. Žalobce následně dne , datum, podal , právnická osoba, , adresa, – , jméno FO, z důvodu nečinnosti žalovaného žádost o zápis změny vlastníka předmětného vozidla. Úřad uvedené žádosti dopisem ze dne , datum, nevyhověl s odůvodněním, že se převod vozidla provádí dle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích do 10 pracovních dnů, a to na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka vozidla. Nemůže-li se jeden z účastníků na úřad dostavit, je třeba doložit plnou moc s úředně ověřeným podpisem. K převodu je pak třeba předložit potřebné doklady, kdy však kupní smlouva není vyžadována, neboť registr silničních vozidel nepodléhá zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /viz žádost o zápis změny vlastníka na č. l. 17 spisu, sdělení MěÚ na č. l. 19 spisu/.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.10. Podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.11. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). Byť i v těchto případech má žalobce zásadně možnost se případným negativním důsledkům vyhnout (jak blíže rozebral Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20), bylo v rámci ustálené rozhodovací praxe soudů dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že je žalovaný vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobce není nadále vlastníkem předmětného vozidla), přičemž právě určovací rozsudek soudu je dostatečným podkladem pro vymazání údajů osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu ze dne , datum, . Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť pouze na základě deklaratorního rozsudku bude moci následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce tak uplatnil svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.