15 C 277/2024-47 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 13,63 % ročně a úrokem z prodlení z žalované částky od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o běžném účtu, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit, který žalovaný překročil, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Žalobkyně poskytování kontokorentního úvěru žalovanému zrušila a debetní zůstatek běžného účtu ve výši , částka, převedla ke dni , datum, na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, a žalovaného vyzvala k jeho okamžitému splacení. Žalovaný na svůj dluh uhradil v několika splátkách celkem částku ve výši , částka, . Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému dopisem odeslaným dne , datum, oznámeno. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu.2. Podáním doručeným soudu dne , datum, žalobkyně vzala žalobu co do uplatněného úroku ve výši 13,63 % ročně z žalované částky od , datum, do zaplacení zpět a upřesnila žalobní návrh tak, že žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.3. Neboť žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci samé, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení, co do úroku ve výši 13,63 % ročně z žalované částky od , datum, do zaplacení, podle § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne , datum, vypověděla žalovanému smlouvu o povolení debetního zůstatku FlexiKredit na účtu č. , tel. číslo, a vyzvala žalovaného k uhrazení debetního zůstatku s tím, že pokud nedojde k uhrazení do , datum, bude debetní zůstatek včetně příslušenství a poplatků převeden na úvěrový účet, který je tímto dnem splatný /viz výpověď na č. l. 18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, převedla na úvěrový účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného částku ve výši , částka, . Žalovaný v období od , datum, do , datum, postupně na úvěr uhradil částku v celkové výši , částka, . Zůstatek na úvěrovém účtu (nesplacená jistina) byl ke dni , datum, ve výši , částka, /viz platební historie na č. l. 30 spisu, výpisy z úvěrového účtu na č. l. 31-44 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 16-17 spisu, oznámení na č. l. 21 spisu, podací lístek na č. l. 23 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 19-20 spisu, podací lístek na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný přečerpal povolený debet sjednaný k běžnému účtu, proto žalobkyně vypověděla žalovanému smlouvu o povolení debetního zůstatku a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. Jelikož žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, žalobkyně výši nepovoleného debetu převedla z běžného účtu na účet úvěrový a vyzvala žalovaného k jeho okamžitému uhrazení. Žalovaný na svůj dluh ve výši , částka, uhradil pouze částku v celkové výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.7. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (rok 2001) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do , datum, (dále jen „obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do , datum, (dále jen „OZ“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do , datum, (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.).8. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle § 735 obchodního zákoníku při prodlení s plněním peněžitého závazku platí se úroky z prodlení v téže měně, na kterou zní peněžitý závazek. Dlužník je povinen platit úroky z prodlení o 1 % vyšší, než činí úroky určené podle § 502, přičemž jsou rozhodné úrokové sazby stanovené nebo bankami poskytované při úvěrech na dobu odpovídající době prodlení dlužníka ve státu, na jehož území má dlužník sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště. Předpisem stanovujícím výši úroků z prodlení je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném a účinném do , datum, , a následně nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je v základu nároku důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na úvěrový účet vedený na žalovaného částku ve výši , částka, a žalovaný na tento dluh uhradil částku ve výši celkem , částka, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, na jejímž základě takto žalovanému peněžní prostředky poskytla, má soud za to, že byly poskytnuty bez právního důvodu a na straně žalovaného tak došlo ve smyslu § 451 OZ k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat, a to ve výši , částka, (rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení, tak jak ho žalobkyně uplatnila.10. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části (v části nároku na smluvní úrok), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).