17 C 130/2024-30 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako podnikatel s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.nazivnost.cz) dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, nejpozději do , datum, . Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši , částka, . Žalovaný byl povinen za účelem ověření majitele účtu provést tzv. verifikační platbu ve výši , částka, na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou. Žalobkyně vyplatila dne , datum, žalovanému úvěr na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem , částka, a smluvní pokuta , částka, (6 × , částka, ), příslušenství se skládá z úroku z prodlení od , datum, do zaplacení. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku , částka, .2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jako podnikatel uzavřel dne , datum, s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný by se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. , částka, nejpozději do , datum, . Z žalobkyní předložených listin nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalovaného k uzavření konkrétní tvrzené smlouvy o podnikatelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, když smlouva o úvěru, resp. její listinná verze je opatřena za žalovaného toliko kódem SMS verifikace , Anonymizováno, . Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku vyplněné údaje vyplňovala právě osoba žalovaného /viz smlouva o podnikatelském úvěru na č. l. 7 - 9 spisu, informace o platbě na č. l. 11 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 12 spisu/. Žalobkyně prokázala pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, odeslala dne , datum, platbu ve výši , částka, /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 10 spisu, sdělení , právnická osoba, na č. l. 25/. Žalovaný na svůj dluh uhradil žalobkyni částku , částka, /žalobní tvrzení/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz výzva k úhradě na č. l. 13 spisu, podací lístek na č. l. 14 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V prvé řadě nebylo v daném případě prokázáno, že by mezi účastníky došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Zjevně však nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS). Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, podle něhož: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.)“.10. Naproti tomu však žalobkyně prokázala, že zaslala na bankovní účet žalovaného částku , částka, , žalobkyně tedy poskytla žalovanému jistinu ve výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku , částka, , zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku , částka, . Soud proto v této části žalobě vyhověl.11. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní odeslána dne , datum, , přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne , datum, byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na tří denní lhůtu, v níž žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala, se tak žalovaný dostal do prodlení dnem , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí (jakožto i z tvrzeného poplatku) požadovaný úrok z prodlení zamítl.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.