19 C 273/2024-28 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaný považuje za držitele televizního přijímače, a tedy za poplatníka televizního poplatku ode dne , datum, , neboť nereagoval v zákonné 30denní lhůtě na žalobkyní zaslanou písemnou výzvu žalovanému jakožto odběrateli elektrické energie k placení televizního poplatku, a nezaslal žalobkyni čestné prohlášení, že nevlastní, nedrží či z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá televizní přijímač. Žalovaný v plném rozsahu nezaplatil televizní poplatky ve výši , částka, měsíčně za období 3/2023 až 11/2023, ačkoli k tomu byl řádně a v přiměřené lhůtě vyzván. Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , které představují náklady, jež žalobkyně jako nezastoupený účastník vynaložila na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky, a to prostřednictvím společnosti , jméno FO, , spol. s r. o., v souladu s rámcovou dohodou o poskytování služeb ze dne , datum, (dále jen „dohoda“), když dle přílohy č. , hodnota, dohody – položkového rozpočtu byl sjednán náklad na odeslání jedné zásilky poštou ve výši , částka, a cena za tisk a kompletaci ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z dlužných poplatků, kapitalizovaný za období do , datum, , blíže rozepsaný v žalobě.2. Žalobkyně následně vzala žalobu v rozsahu zaplacení částky , částka, zpět s tvrzením, že žalovaný uhradil tuto částku po podání žaloby dne , datum, . Soud proto řízení v této části postupem dle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), zastavil.3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:6. Žalobkyně je provozovatelkou veřejného televizního vysílání a příjemkyní televizních poplatků. Výše televizního poplatku činí od , datum, částku , částka, měsíčně. Žalobkyně zaslala žalovanému jakožto odběrateli elektrické energie písemnou výzvu k placení televizního poplatku, na kterou žalovaný v zákonné 30denní lhůtě od doručení nereagoval a nezaslal žalobkyni čestné prohlášení, že nevlastní, nedrží či z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá televizní přijímač. Žalovaný se tak od , datum, považuje za držitele televizního přijímače /viz výzvu k objasnění neplacení televizních poplatků, oznámení o přihlášení do evidence poplatníků televizního poplatku, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence , právnická osoba, /. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce 3/2023 až 11/2023, ačkoli k tomu byl řádně a v přiměřené lhůtě vyzván, a proto za výše uvedené období dluží žalobkyni částku ve výši celkem , částka, /viz předžalobní výzvu včetně dodejky/. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z každého neuhrazeného poplatku od 16. dne příslušného měsíce do dne vyhotovení žaloby /viz specifikaci výpočtu úroků z prodlení/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní tvrzené úhrady) uhradil, že by přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období, či že by splňoval podmínky pro osvobození od televizního poplatku.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ust. § 3 odst. 2 uvedeného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena (…) v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka (…) televizního poplatku s povinností platit, pokud (…) České televizi (…) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.9. Dle ust. § 6 uvedeného zákona činí měsíční výše televizního poplatku , částka, .10. Dle ust. § 7 odst. 2 věty první uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.11. Dle ust. § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši , částka, měsíčně, žalovaný však svou povinnost nesplnil, neboť neuhradil poplatky za období 3/2023 až 11/2023 v celkové výši , částka, , resp. uhradil po podání žaloby pouze část ve výši , částka, , tedy stále zbývá uhradit poplatky ve výši , částka, .13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části (částky , částka, , přičemž ve zbývající části byla žalobkyně buď ve věci samé úspěšná, či byla žaloba zpět z důvodu úhrady žalovaného), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.16. Žalobkyně je sice v řízení zastoupena advokátem, avšak soud s ohledem na níže uvedené nepovažoval náklady na právní zastoupení v dané věci za účelné, a proto žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Při posouzení účelnosti nákladů na zastoupení advokátem se soud plně ztotožnil se závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne , datum, , v němž Ústavní soud uzavřel, že Česká televize sice není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru má tak značně odlišné postavení. Lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Již v předchozích rozhodnutích (nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07, I. ÚS 1452/09, IV. ÚS 1087/09) Ústavní soud konstatoval, že tam kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud dospěl k závěru, že Česká televize je v převážné