19 C 34/2024-41 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se obrátil dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž se domáhá vyloučení nemovitých věcí z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , LL. M., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, na základě pověření vydaného Okresním soudem v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve prospěch oprávněné – , právnická osoba, . (nyní žalovaná) vůči povinným – 1.) , jméno FO, , nar. , datum, , a 2.) , jméno FO, , nar. , datum, , (dále jen souhrnně jako „povinní“), a to konkrétně nemovitých věcí: pozemku p. č. , hodnota, , zahrada, a pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rod. domu č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , to vše zapsáno na LV , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnil tím, že povinní již nejsou vlastníky předmětných nemovitostí, neboť tím je právě žalobce, poněvadž mu povinní opakovaně přislíbili, že na žalobce převedou předmětné nemovitosti, což však do současné doby neučinili, přičemž tento slib povinní opakovaně uvedli při jednáních s žalobcem; k prokázání svých tvrzení žalobce navrhl svůj výslech a výslech povinných.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť tato je zjevně nedůvodná a má pouze obstruující charakter s účelem bránit již nařízené dražbě předmětných nemovitostí. Nemovité věci se nabývají vkladem do katastru nemovitostí, k čemuž nikdy nedošlo.3. Soud bez provádění dokazování, vycházeje z tvrzení žalobce, dospěl k závěru, že podaná žaloba je bezdůvodná.4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.5. Podle ustanovení § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.6. Dle ust. § 2056 o. z. kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdržel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaložené v očekávání daru.7. Dle ust. § 2057 odst. 1 o. z. při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu.8. Dle ust. § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.9. Podle ust. § 10 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona, v platném znění, právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.10. V daném případě žalobce odvozuje své vlastnické právo k předmětným nemovitostem z příslibu povinných, že nemovité věci na žalobce převedou, byť k tomu dosud nedošlo. Již z tvrzení žalobce tak vyplývá, že se v nynějším případě jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce není vlastníkem předmětných nemovitostí, vlastnické právo k předmětným nemovitostem od povinných s ohledem na svá tvrzení nenabyl a ani nabýt nemohl. Pakliže žalobce své domnělé vlastnické právo odvozuje toliko od tvrzeného slibu ze strany povinných, tak nezbývá než konstatovat, že v případě darování slib není právně závazný.11. Případné právní jednání – darování nemovitých věcí zapsaných ve veřejném seznamu, katastru nemovitostí – by muselo být nadto učiněno v písemné formě, a následně by muselo řádně proběhnout vkladové řízení, neboť v případě převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, zapsaným ve veřejném seznamu, vychází občanský zákoník z intabulačního principu, dle kterého je k převodu vlastnického práva nutný nejen obligační titul (smlouva), ale i modus spočívající v zápisu do veřejného seznamu (k tomu shodně Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2013, 348 s.).12. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl, neboť žádný důvod pro vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce není dán.13. Soud dále konstatuje, že o předmětné žalobě rozhodl v rámci nařízeného ústního jednání dne , datum, v nepřítomnosti žalobce. Žalobce, kterému bylo předvolaní na nařízené ústní jednání doručeno vhozením do schránky dne , datum, , doručil soudu dne , datum, žádost o odročení nařízeného jednání, v rámci kterého požádal o odročení soudního jednání z důvodu jeho neodkladné služební cesty, kvůli které se nemůže jednání zúčastnit. Zároveň z „opatrnosti“ vznesl námitku věcné nepříslušnosti Okresního soudu v , adresa, , neboť věc by dle jeho názoru měl v prvním stupni projednávat příslušný krajský soud s ohledem na „náročnost a druh sporu“.14. Soud posoudil žádost žalobce o odročení jednání jako nedůvodnou, neboť žalobce nijak blíže nezdůvodnil okolnosti tvrzené pracovní cesty a její naléhavosti, tuto ani nijak nedokládal. Danou žádost proto soud neposoudil jako včas podanou žádost o odročení z důležitého důvodu ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a věc projednal v jeho nepřítomnosti.15. Soud zároveň žalobcovu žádost o odročení ústního jednání spolu s námitkou věcné nepříslušnosti shledal šikanózním zneužitím procesního práva za účelem bezdůvodného prodloužení soudního řízení (v jehož důsledku nemůže být prováděna exekuce předmětných nemovitostí ve prospěch žalované jakožto oprávněné), které je nepřípustné, a proto k uvedené námitce soud vůbec nepřihlédl (ust. § 41a odst. 3 o. s. ř.), neboť veškerá ustanovení občanského soudního řádu musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání (ust. § 6 o. s. ř.), a soudy dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů, a aby práv nebylo zneužíváno (ust. § 2 o. s. ř.). Žalobce ani fakticky neuvedl žádné důvody (mimo obecný odkaz na „náročnost a druh sporu“), které by mohly nasvědčovat závěru o nepříslušnosti projednávajícího soudu, přičemž věcná i místní příslušnost Okresního soudu v , adresa, je v dané věci dána (srov. ust. § 9 odst. 1 o. s. ř. a § 88 e) o. s. ř., k tomu soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za každý ze 3 úkonů dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem). Jejich zaplacení soud žalobci uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.