12 C 133/2025-54 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 80 790,38 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Podpisem rámcové smlouvy žalovaný současně požádal žalobkyni o úvěr ve výši 85 000 Kč, kdy úvěr č. , IBAN, byl po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalovanému schválen a dne 25. 4. 2024 žalovanému vyplacen. Žalovaný se smlouvou o úvěru zavázal úvěr žalobkyni splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 552 Kč, skládající se z jistiny a úroku ve výši 16,9 % ročně, počínaje dnem 13. 5. 2024. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 1. 2033. Žalovaný uhradil splátky splatné ode dne 13. 4. 2024 do dne 13. 5. 2025, kdy splátku splatnou dne 13. 5. 2025 zaplatil pouze částečně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 14. 7. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Rámcovou smlouvou si účastníci dále sjednali možnost žalovaného disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku s tím, že pokud se žalovaný dostane do minusu, tak zaplatí příslušnou část nejpozději do pěti pracovních dnů od výzvy k zaplacení. Přes uvedené se žalovaný dostal na běžném účtu do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se tak žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 80 790,38 Kč představující nesplacený nepovolený debet ve výši 1 000 Kč a nesplacenou jistinu úvěru ve výši 79 790,38 Kč. V rámci příslušenství uplatnila smluvní úrok a úrok, patrné z výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne 24. 4. 2024 s žalobkyní rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat k účtu č. , č. účtu, služby včetně platebních. Současně byl rámcovou smlouvou sjednán úvěr č. , IBAN, ve výši 85 000 Kč, který se žalobkyně zavázala žalovanému umožnit čerpat prostřednictvím běžného účtu a žalovaný se zavázal, že úvěr splatí formou 105měsíčních splátek po 1 552 Kč, splatných vždy k 13. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru. Základní úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % ročně, RPSN ve výši 17,13 % ročně /viz rámcová smlouva na č. l. 15-17 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 8-9 spisu, podmínky pro používání úvěru na č. l. 10-14 spisu, ceník na č. l. 18 spisu/. K osobním a majetkovým poměrům žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný bydlí u rodičů, je ženatý, nemá vyživovací osoby. Jeho příjem je tvořen starobním důchodem ve výši 20 500 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti jsou ve výši 45 000 Kč měsíčně. Žalovaný splácí jiné závazky ve výši cca 6 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného žalobkyně posoudila podle expertní analýzy ve výši cca 13 000 Kč měsíčně, neboť žalovaným tvrzené výdaje byly nižší. Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného za období leden až duben 2024 a úvěrovou zprávou /viz tvrzení na č. l. 35-36 spisu, přehled žádosti o úvěr – aplikační data na č. l. 37 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 38-43 spisu, výpis z účtu na č. l. 44-46 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal převodem na účet č. , č. účtu, dne 25. 4. 2024 /viz doklad o načerpání úvěru na č. l. 19 spisu/. Žalovaný řádně zaplatil splátky splatné od 13. 5. 2024 do 13. 4. 2025. Na splátku splatnou dne 13. 5. 2025 zaplatil 56 Kč a dne 14. 5. 2025 částku 1,86 Kč /viz přehled plateb na č. l. 20 spisu, splátkový kalendář na č. l. 21 spisu/. Žalovaný se dále na účtu č. , č. účtu, dostal do záporného zůstatku 1 000 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 22 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení nesplaceného úvěru a nepovoleného debetu na běžném účtu předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 23 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dluh uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.6. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.10. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřila jeho příjmy a výdaje. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, když od 14. 5. 2025 na svůj dluh přes výzvy k uhrazení ničeho neuhradil. Soud vzal také za prokázané, že běžném účtu žalovaného, který