5 C 159/2025-68 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 22. 8. 2025 a ze dne 25. 8. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 38 294,18 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 1. 8. 2023 smlouvu o vydání osobní kreditní karty k účtu č. , č. účtu, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 50 000 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla úročena sazbou ve výši 12 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně však 100 Kč. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky a sazebník banky, které upravovaly poplatky a další náklady spojené s užíváním karty. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to nejen na základě údajů poskytnutých žalovaným, ale i prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (včetně SOLUS), veřejných databází (insolvenční rejstřík, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů) a interních databází celé skupiny , právnická osoba, . Žalobkyně provedla analýzu příjmů a výdajů žalovaného, přičemž zohlednila i statistická a demografická data v rámci scoringového modelu. Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaný čerpal úvěr, avšak neplnil svou povinnost úvěr řádně splácet. Konkrétně v průběhu trvání smlouvy vyčerpal částku ve výši 50 500 Kč, přičemž jednotlivé transakce čerpání probíhaly od srpna do listopadu 2023. Žalobkyni pak ve splátkách uhradil celkem 21 833,93 Kč. Poslední úhrada byla provedena dne 24. 10. 2024. Žalobkyně proto úvěr ke dni 3. 1. 2025 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 36 794,18 Kč. Žalovaná částka sestává z této nesplacené jistiny, z částky ve výši 3 658,80 Kč představující kapitalizovaný obchodní úrok, z částky 555,80 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a z částky 1 500 Kč představující neuhrazené poplatky. Žalobkyně požaduje dále obchodní úrok ve výši 12 % ročně z částky 36 794,18 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve stejné výši a za stejné období.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci žalobkyně, jakožto provozovatelka podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, uplatňuje právo na úhradu dluhu ze smlouvy, jež spadá do její podnikatelské činnosti proti žalovanému, jenž je spotřebitelem. Žalovaný má na území České republiky bydliště, a to na adrese , adresa, . Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. tak je dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně uzavřela s žalovaným v návaznosti na jeho žádost ze dne 1. 8. 2023 smlouvu o osobní kreditní kartě, která byla žalovanému zřízena k účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně se smlouvou zavázala žalovanému poskytnout prostřednictvím kreditní karty úvěrový rámec 50 000 Kč, který žalovaný mohl opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,99 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně ve výši 100 Kč. RPSN úvěru činila 24,32 %. Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, sazebník pro občany, sazebník pro podnikatele a podmínky osobních kreditních karet /viz smlouva o osobní kreditní kartě na č. l. 10 -13 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 14 - 17, oznámení o úrokových sazbách na č. l. 19 - 20 spisu, žádost o osobní kreditní kartu na č. l. 51 - 52 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR a ISAS, sazebník pro občany KB, a.s. v systému CEPR a ISAS, sazebník pro podnikatele KB, a.s. v systému CEPR, podmínky osobních kreditních karet v systému CEPR, podmínky osobních kreditních karet v systému ISAS/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. V žádosti o kreditní kartu žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč a má také ostatní pravidelné příjmy ve výši 18 936 Kč. Dále uvedl, že je vdovec, bydlí v nájemním bydlení a má středoškolské vzdělání. Výdaje uvedl ve výši 5 000 Kč na bydlení, 310 Kč na pojištění a 2 190 Kč na ostatní výdaje. Celkem tedy 7 500 Kč. U ostatních splátek pak žalovaný uvedl 0 Kč. Z těchto údajů žalobkyně vycházela při zpracování návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty. Žalovaného prověřila také v externích registrech. Zjistila, že žalovaný měl existující spotřebitelský úvěr s nesplacenou jistinou ve výši 263 564 Kč se splátkou ve výši 5 998 Kč a dále kontokorentní úvěr bez bližších údajů. Dále měl již ukončený úvěr ve výši 298 900 Kč, který byl ukončen 29. 10. 2020. K platební morálce žalovaného bylo zjištěno, že v historii kontraktu měl jedenkrát neuhrazenou splátku po splatnosti, a to ve výši 7 339 Kč v roce 2014 /viz žádost o osobní kreditní kartu na č. l. 51 - 52 spisu, výpis z registru BRKI/NRKI na č. l. 53 spisu, návrh na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty na č. l. 54 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel. V období od 10. 8. 2023 do 30. 11. 2023 čerpal celkem 50 500 Kč. Žalobkyni pak v období od 25. 9. 2023 do 24. 10. 2024 uhradil celkem 21 833,93 Kč /viz historický výpis na č. l. 21 - 25 spisu, legenda k historickému výpisu na č. l. 59 spisu, výpis z účtu na č. l. 18 spisu, výpis účtu ke kreditní kartě za období od května 2024 do srpna 2025 v systému ISAS/. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, vyzvala jej žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 19. 12. 2024 k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Dne 3. 1. 2025 pak žalobkyně od smlouvy odstoupila, o čemž žalovaného informovala. Oznámení si žalovaný na poště nevyzvedl /viz předžalobní výzva na č. l. 26 spisu s potvrzením podání na č. l. 27 spisu, oznámení o odstoupení od smlouvy na č. l. 28 spisu s kopií dodejky na č. l. 28 p. v. -29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba pos