20 C 145/2026-104 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátily dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou na ochranu rušené držby. Domáhaly se vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zdržet se dalšího jednání, které by žalobkyním bránilo v užívání nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto usnesení, zejména pak rodinného domu č.p. , Anonymizováno, v obci , adresa, (dále jen „nemovitosti“ či „dům“), a také povinnost vydat žalobkyním klíče od domu. Žalobu odůvodnily tím, že nemovitosti nerušeně užívaly od doby, kdy je žalovaná nabyla do svého vlastnictví, tedy od roku 2001, a to společně s otcem žalované a žalobkyně b). Uvedly, že nemovitosti byly v roce 2001 pořízeny právě s cílem zajistit takto jejich bytovou potřebu. Prostředky na koupi nemovitostí měla žalovaná získat od své babičky. Vlastnické právo k nemovitostem mělo být zřízeno ve prospěch žalované především s ohledem na obavu rodiny, že by pan , jméno FO, , který měl dlouhodobé problémy s alkoholem a hazardními hrami, mohl s majetkem nezodpovědně nakládat. Úmyslem tedy již při koupi nemovitostí bylo zajistit stabilní rodinné bydlení a ochránit nemovitosti před případným zcizením. Mezi žalobkyní a), žalovanou a panem , jméno FO, byla tato dohoda sjednána ústně, a to i s tím, že žalobkyně a) s panem , jméno FO, budou dům zvelebovat a pan , jméno FO, zde bude provozovat hospodu. Byť nemovitosti byly ve vlastnictví žalované, žalobkyně je po 25 let užívaly, přičemž sloužily jako jejich bydliště a rodinné zázemí. Žalobkyně disponovaly klíči od domu a měly do něj neomezený přístup. , jméno FO, v něm mají zařízené ložnice. Nemovitosti užívaly společně s panem , jméno FO, , a to až do jeho smrti dne , datum, . Po smrti pana , jméno FO, , svého manžela, se žalobkyně a) přestěhovala dočasně do Prahy, kde si pronajala byt na dobu určitou, neboť pro ni bylo bolestné se v domě zdržovat. Podnájem má sjednaný pouze do , datum, . Nemovitosti nicméně nadále užívala, v letních měsících roku 2025 dům obývala nepřetržitě. Dosud v něm má osobní věci, dokumenty, nábytek a vybavení domácnosti. Žalobkyně a) poukázala rovněž na to, že po celou dobu užívání nemovitostí hradila náklady spojené s běžným provozem, nemovitosti spravovala a udržovala. Do úmrtí pana , jméno FO, byly náklady na provoz nemovitostí hrazeny prostřednictvím SIPO plateb z jeho účtu. Po smrti pana , jméno FO, se žalobkyně a) snažila o převod energií na svou osobu. To jí však nebylo umožněno, neboť jí žalovaná neposkytla potřebnou součinnost. K vypuzení žalobkyň z držby pak došlo dne , datum, , kdy žalovaná společně se svým manželem bez předchozí výzvy, oznámení či dohody vyměnila zámky od vstupních dveří domu a odmítla žalobkyním vydat nové klíče. Ve vztahu k žalobkyni b) pak žalovaná podala k Obecnímu úřadu , adresa, návrh na zahájení řízení o zrušení údaje o místu jejího trvalého pobytu.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nemovitosti skutečně nabyla na základě kupní smlouvy ze dne , datum, a směnné smlouvy ze dne , datum, . Cílem transakce však nebylo, aby nemovitosti užívaly obě žalobkyně s panem , jméno FO, za účelem bydlení. Pokud by tomu tak bylo, byla by zřízena odpovídající služebnost bytu. To se nestalo. Žalovaná koupila nemovitosti ze svých finančních prostředků, které obdržela jako dar od prarodičů. Cílem nebylo zajistit bytové potřeby žalobkyň a pana , jméno FO, , neboť ti žili v družstevním bytě v Praze. Nehradili však měsíční splátky, a proto byli z družstva vyloučeni. Byla to pak žalovaná, kdo dluhy s bytovým družstvem vyrovnal a tato částka jí nebyla nikdy vrácena. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s otcem žalované neměli možnost jiného bydlení, umožnila jim žalovaná pobývat v domě s tím, že usilovali o znovupřijetí do družstva. Družstvo však vyloučené členy nepřijalo. Tato možnost zanikla v roce 2003. Poté začali žalobkyně s otcem žalované nemovitosti užívat za souhlasu žalované. Nikdy však nebyla sjednána doba, po kterou budou moci nemovitosti užívat, a nebyl sjednán ani účel užívání či úplata za toto užívání. Dle žalobkyně tedy došlo k uzavření smlouvy o výprose, nikoliv ke vzniku služebnosti bytu. Pro výprosu je pak charakteristická právě absence ujednání o době trvání a o účelu. Protože nedošlo ke sjednání účelu užívání nemovitostí, užívali je žalobkyně s otcem žalované pro svou bytovou potřebu a posléze v domě otec žalované provozoval také hospodu. Vždy si však žalobkyně byly vědomy, že nemovitosti nejsou v jejich vlastnictví a užívají je pouze jako tzv. detentoři. Nenakládaly tedy s nemovitostmi jako s vlastními a postrádaly vůli držet věc respektive právo pro sebe. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobkyně v poslední době již nemovitosti neužívaly. Žalobkyně b) tak nečinila dokonce více jak 10 let, a to od doby, kdy fakticky bydlí v Praze. Na pražskou adresu si ostatně žalobkyně b) nechala zasílat také volební lístky. Na adrese domu si sice ponechala trvalé bydliště, to však neodpovídá skutečnému stavu. , adresa, let byly nemovitosti užívány pouze žalobkyní a) a jejím manželem, otcem žalované. Po jeho úmrtí si nicméně žalobkyně a) zajistila bydlení v Praze, přičemž sama uvedla, že neměla sílu se v domě zdržovat. Rozhodnutí odstěhovat se učinila na základě své svobodné vůle a tento záměr žalované oznámila v rámci whatsappové komunikace dne , datum, . Po tomto oznámení žalovaná výprosní vztah ukončila a žalobkyně vyzvala, aby své věci, které v domě mají, do , datum, vystěhovaly. K ukončení výprosy tak dle žalované došlo nejpozději , datum, . K ukončení výprosy pak dle žalované došlo zejména z důvodu, že dům je v havarijním stavu. To dokládá i havárie vody, ke které došlo v lednu 2026, kdy při velkých mrazech prasklo vodovodní potrubí a do domu se rozlilo 200 m3 vody. Tuto havárii žalobkyně a) nezaznamenala, neboť se v domě dlouhodobě nezdržovala a nejevila zájem o něj pečovat. Naopak žalovaná se o havárii dozvěděla okamžitě na základě sdělení vodáren. S ohledem na trvalou nepřítomnost žalobkyně a) byli pracovníci vodáren do domu vpuštěni starostou obce za asistence paní , jméno FO, , která disponovala klíči pro případ nouze. Následně jel nemovitosti zkontrolovat ještě manžel žalované, který zjistil, že dům je odemčený a není zabezpečen proti vstupu třetích osob. Nemovitosti tedy jevily známky opuštění. Protože byly nemovitosti nezabezpečené, lze dle žalované učinit závěr, že žalobkyně tam již nemají žádné osobní věci. Zejména z důvodu bezpečnosti došlo k výměně zámků. Zámky tedy byly vyměněny z důvodu ochrany před vniknutím třetích osob, nikoliv s cílem narušovat domnělou držbu. Pokud by žalobkyně měly zájem do domu vstoupit, žalovaná by jim vstup umožnila. O výměně zámků byly žalobkyně informovány a bylo jim sděleno právě to, že pokud mají zájem některé věci odstěhovat, bude jim přístup umožněn. Obě byly zároveň vyzvány k vyklizení nemovitostí do , datum, . Žalobkyně se pak už na žalovanou neobrátily a podaly projednávanou žalobu. Žalovaná dále poukázala na to, že od úmrtí svého otce hradí náklady na provoz nemovitostí sama.3. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně užívaly sporné nemovitosti pouze na základě výprosy, pročež nemohly splnit podmínky pravé držby. Rovněž poukázala na to, že žalobkyně b) se držby ani nemohla chopit, neboť v době, kdy nemovitosti začala užívat, jí bylo pouze 8-9 let. Nemůže se pak jednat o spoludržbu, ale bylo by nutné prokazovat, která osoba by byla držitelem. Závěrem doplnila, že žalobkyni a) a svému otci poskytla pomoc v nouzi, kdy se ocitli bez domácnosti. Tímto plnila dle svých majetkových možností vzájemnou vyživovací povinnost mezi dětmi a rodiči. V okamžiku, kdy žalobkyně a) nemovitosti opustila a z vlastní vůle si zajistila bydlení, které je schopna hradit, není žalovaná povinna v této povinnosti pokračovat. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.5. Na tomto místě považuje soud za vhodné uvést, že s ohledem na předmět řízení, kterým je žaloba z rušené držby, platí pro řízení specifická omezení, a to zejména ve vztahu ke zjišťování skutkového stavu. V tomto typu řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Smyslem žaloby z rušené držby tedy není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Soud proto v obecné rovině nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Žalobce musí v řízení tvrdit a prokázat pouze to, že je držitelem práva, o které v řízení jde, a že je to žalovaný, kdo toto právo ruší. Uvedené neplatí absolutně, a to s ohledem na možnosti obrany, které může proti žalobě uplatnit žalovaný. Ty jsou nicméně také omezené. Žalovaný může namítat, že žaloba byla podána po uplynutí lhůty nebo popírat svémocnost zásahu. Dále může namítat, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil [§ 1007 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., občanského