Okresní soud v Mělníku 20 C 229/2026-48 – Náklady řízení

Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím a dále částky , částka, z titulu smluvní pokuty. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.flexifin.cz) dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru, smluvním úrokem a poplatky za sjednané volitelné služby. Žalovaný uvedl své identifikační údaje, a to jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu, které následně ve smlouvě potvrdil a současně se prostřednictvím dvoufaktorového ověření jednoznačně identifikoval. Žalovaný z úvěru čerpal dne , datum, částky , částka, a , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy , částka, . Současně si sjednal službu „Presto“ za poplatek , částka, . Žalovaný však nedodržel sjednané podmínky splácení, dostal se do prodlení s úhradou denních splátek a žalobkyně proto dne , datum, smlouvu vypověděla. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, a poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když posouzení úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. Za tím účelem nahlédla do registrů BRKI a NRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dalších databází, přičemž ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit , částka, . Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, , celkem ve výši , částka, . V rámci příslušenství uplatnila zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pro případ, že by soud neshledal smluvní nárok důvodným, žalobkyně požadovala, aby byl její nárok alespoň v rozsahu poskytnuté jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, , který žalovaný mohl čerpat i opakovaně a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních dávkách ve výši určené čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny /viz smlouva o úvěru na č. l. 7-10 spisu, informace pro spotřebitele na č. l. 11-12 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 13-15 spisu, údaje o poskytovateli na č. l. 16-17 spisu, BankID výpis na č. l. 18 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, předpis denních splátek v elektronickém systému CEPR/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně k osobním a majetkovým poměrům žadatele zaevidovala, že žalovaný žije v domácnosti s dalšími 3 členy, přičemž 2 členové domácnosti hospodaří s příjmem. Výše pravidelných výdajů měla činit , částka, na půjčky, , částka, na bydlení a , částka, na ostatní zbytné výdaje. Nezbytné výdaje vyčísleny nebyly, nebyla u nich uvedena žádná hodnota. Žalobkyně vycházela z toho, že disponibilní příjem žalovaného při uvedených hodnotách činí , částka, , přičemž minimální výdaje stanovila na , částka, . Příjem ve svých dokumentech označovala jako „ověřený“ /viz obecné principy posuzování v elektronickém systému CEPR, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 spisu, identifikované příjmy na č. l. 19 spisu/. Žalovanému byly na jeho účet od žalobkyně připsány dne , datum, částky ve výši , částka, a , částka, a dne , datum, částka , částka, /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 21 spisu, výpis z účtu na č. l. 35 spisu, sdělení banky na č. l. 36 spisu, seznam úhrad na č. l. 37-38 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu výzvou ze dne , datum, , a následně předžalobní výzvou ze dne , datum, . V předžalobní výzvě vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Tato výzva se poprvé dostala do dispozice žalovaného při jejím prvním doručování ve středu , datum, /viz výzvy na č. l. 22-23 spisu, potvrzení o odeslání na č. l. 24 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 41 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému , částka, . Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému sporný revolvingový spotřebitelský úvěr, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Zároveň však dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěry a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovala, z provedených důkazů se však takový závěr nepodává. Žalobkyně toliko shromáždila údaje o žalovaném. Ty sice zejména ve vztahu ke zjištěnému příjmu označila jako ověřené, vůbec však nedoložila, zda a jak byly příjmy žalovaného skutečně ověřeny. Obdobné platí také o výdajích žalovaného. Ve vztahu ke všem údajům o majetkové situaci žalovaného, které jsou relevantní pro posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně fakticky doložila pouze to, že nějaké údaje k osobě žalovaného evidovala. Žalobkyně pak sice tvrdila, že žalovaného prověřila ve veřejně dostupných registrech, nicméně ani toto tvrzení nebylo prokázáno, když žalobkyně nepředložila výpis ze žádné z těchto databází (bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík či centrální evidence exekucí). V otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného tedy žalobkyně fakticky zůstala pouze v rovině tvrzení. Předložila např. listinu zachycují metodiku žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti, nikoliv však důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by v případě žalovaného podle metodiky postupovala a úvěruschopnost skutečně ověřila. V tomto ohledu tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud nemohl vzít za prokázané, že by před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě spolehlivých a dostatečných informací. Na tomto místě pak považuje soud za nutné uvést, že se z nařízeného ústního jednání omluvila a nedostavila se k němu, nemohla tak být poučena dle § 118 odst. 3 o. s. ř. o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu ke splnění povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Nutno rovněž zdůraznit, že společně s předvoláním byla žalobkyně písemně vyzvána, nechť se k ústnímu jednání dostaví připravena tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Muselo jí tedy být známo, že uvedené skutečnosti bude nutné tvrdit a především prokazovat.14. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (pod svou dřívější obchodní firmou) poskytla žalovanému , částka, . Zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil. Na jistině tak stále zbývá žalovanému uhradit částku , částka, . Soud proto žalobě v rozsahu dosud nesplacené částky vyhověl. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky prokazatelně poprvé vyzván předžalobní výzvou, která se do jeho dispozice dostala ve středu , datum, při prvním pokusu o doručení. S ohledem na třídenní lhůtu k plnění byl žalovaný povinen dlužnou částku uhradit nejpozději v pondělí , datum, . Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ke stanovení povinnosti k úhradě zákonných úroků z prodlení soud považuje za vhodné uvést, že si je vědom rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nicméně vycházel z toho, že ve věci nebyl dán spor o to, jaká je doba k vrácení zůstatku jistiny odpovídající možnostem spotřebitele, jak předpokládá § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupoval proto v souladu se závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení rovněž s ohledem na prokázaný okamžik doručení výzvy k úhradě dlužné částky (výrok II. tohoto rozsudku).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.