20 C 23/2026-143 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž původně uplatnila nárok na zaplacení částek ve výši , částka, s příslušenstvím a ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o poskytnutí konsolidačního úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí obou úvěrových smluv byly úvěrové podmínky. Žalobkyně žalovanému poskytla jistiny obou úvěrů, žalovaný však porušil smluvní podmínky a úvěry řádně nesplácel. Pohledávky za žalovaným proto žalobkyně zesplatnila a domáhala se jejich úhrady projednávanou žalobou. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením první smlouvy o úvěru z listopadu 2024 prověřila úvěruschopnost žalovaného. Byly posouzeny jeho příjmy a výdaje, a to prostřednictvím výpočtu tzv. MLS, jenž stanovuje maximální přípustnou výši měsíční splátky. Za účelem ověření příjmů a výdajů si od žalovaného vyžádala výpis z jeho bankovního účtu za období od , datum, do , datum, , z něhož vyplynuly pravidelné příjmy od zaměstnavatele , právnická osoba, . a dále obdobné platby od Pražské pravoslavné církve. Z výpisu byly zkoumány jak výdaje nutné (např. na potraviny, dopravu, drogerii), tak také výdaje zbytné. Bylo rovněž zjištěno, že žalovaný část příjmů vybíral v hotovosti, což žalobkyně hodnotila jako výdajovou položku, jejíž strukturu nelze blíže ověřit. Současně žalobkyně provedla lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. V registru SOLUS byl žalovaný veden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, z registru NRKI získala žalobkyně pozitivní vyhodnocení, neboť žalovaný měl v minulosti jen ojedinělá prodlení a v době posouzení úvěruschopnosti nebyl v prodlení s žádnou splátkou. V centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku pak žalovaný nebyl nalezen. V případě druhého konsolidačního úvěru, který byl sjednán v prosinci 2024, žalobkyně zdůraznila jeho účel, tedy snížení měsíčního splátkového zatížení žalovaného. Dále uvedla, že vyhodnotila, že příjmové a výdajové poměry žalovaného se od uzavření předchozí smlouvy nezměnily. Žalovaný byl podle obou smluv povinen hradit pravidelné měsíční splátky, jejichž výše byla určena úvěrovými podmínkami. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěry řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění revolvingového úvěru ke dni , datum, a konsolidačního úvěru ke dni , datum, . Výše žalovaných částek pak odpovídala neuhrazené jistině, smluvním pokutám, nákladům na vymáhání, kapitalizovaným úrokům a úrokům z prodlení, jak vyplývají z přiložených splátkových kalendářů.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se žalobkyní sjednal v listopadu první úvěrovou smlouvu, přičemž jistinu úvěru skutečně čerpal. V průběhu trvání této smlouvy čerpal celkem , částka, a uhradil , částka, . Z jistiny prvního úvěru uhradil své dřívější závazky u jiných věřitelů a dále zakoupil a opravil ojeté auto. Dále uvedl, že na jaře roku 2025 zjistil, že se mu patrně někdo naboural do mobilního telefonu a zneužil jeho osobní údaje. Přednostně řešil tento problém a zapomněl splácet úvěr. Zpochybnil, že uzavřel smlouvu předloženého znění, a to s ohledem na způsob jejího uzavření za využití prostředků komunikace na dálku. Rovněž namítl, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Uvedl, že si vybavuje, že byl požádán o doložení dvou dokladů totožnosti a výpisu z účtu za poslední 3 měsíce. Poukázal na to, že věřitel musí zkoumat čisté příjmy dlužníka za více předchozích měsíců, jeho pracovní perspektivu a věrohodně prověřit výdajovou stránku dlužníka. To se dle žalovaného v posuzovaném případě nestalo. Operátor na lince žalobkyně si při uzavírání úvěrové smlouvy všechny relevantní údaje do smlouvy doplnil sám na základě informací od žalovaného. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyni předložil pravdivé listiny, které nebyly nijak pozměněny. V případě druhé smlouvy o konsolidačním úvěru z prosince 2024 žalovaný popřel žalobou uplatněný nárok zcela. Namítl, že při uzavírání smlouvy došlo ke zneužití jeho osobních údajů, přičemž tuto druhou smlouvu měl sjednat neznámý pachatel bez jeho souhlasu a vědomí. Ve věci podal žalovaný i trestní oznámení. O těchto skutečnostech žalobkyni informoval, ta je však neuznala z důvodu, že účelem úvěru byla konsolidace a z jistiny měly být uhrazeny závazky žalovaného u společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Ty však byly ve skutečnosti uhrazeny již z jistiny z prvního úvěru. Žalovaný dále namítl, že pokud na tento druhý úvěr byly hrazeny splátky, nebylo tak učiněno z jeho strany. Zdůraznil, že neznámý podvodník měl přístup do jeho internetového bankovnictví a po nějakou dobu asi splátky hradil, aby žalobkyni zmátl. Jistina úvěru sice byla připsána na účet žalovaného, obratem však byla odeslána na jemu neznámé účty. Z jistiny druhého úvěru tak nečerpal vůbec nic. Dále žalovaný uvedl, že pokud by soud neshledal tuto argumentaci ve vztahu ke druhé úvěrové smlouvě důvodnou, pak i v případě druhé smlouvy platí, že před jejím uzavřením žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. I druhá smlouva je proto absolutně neplatná a žalobkyně má v takovém případě nárok toliko na vrácení holého zůstatku jistiny. K nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení pak žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého nárok na úhradu úroků z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zůstatku jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného uvedla, že obě smlouvy o úvěru byly uzavřeny elektronicky prostřednictvím zabezpečených rozhraní – buď mobilní aplikace, nebo webového portálu Správce financí – které fungují obdobně jako internetové bankovnictví. Žalovaný nejprve vyplnil registrační formulář, poskytl své osobní údaje a následně proběhla verifikace jeho totožnosti prostřednictvím dvou předložených dokladů. Po splnění všech podmínek mu byl zpřístupněn návrh smlouvy, s nímž se mohl seznámit, upravit jej, či proces kdykoliv ukončit. Samotný podpis smlouvy byl proveden buď zadaným PIN kódem či biometrickým ověřením v aplikaci, anebo potvrzovacím SMS kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným, čímž byla naplněna písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 a § 562 občanského zákoníku. Před podpisem provedla žalobkyně standardní posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle své interní metodiky, přičemž ověřila jeho příjmy, výdaje, existující závazky i záznamy ve zveřejněných registrech (CEE, SOLUS, NRKI, ISIR). Součástí prověření byl i výpis z bankovního účtu. Dále byl součástí procesu rovněž výpočet maximálního limitu splátky. Na základě tohoto postupu žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěry splácet. V případě konsolidačního úvěru zdůraznila, že jeho účelem bylo umoření dřívějších závazků žalovaného, včetně případných sankcí, čímž se předcházelo jejich dalšímu navyšování a zhoršování finanční situace dlužníka.4. Žalobkyně dále zdůraznila, že celý proces uzavření smluv proběhl v prostředí opatřeném elektronickými časovými razítky od kvalifikovaného poskytovatele, která garantují neměnnost uložených dat. Dále popsala, že druhá úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím zabezpečeného webového rozhraní Správce financí, fungujícího obdobně jako internetové bankovnictví. Totožnost žalovaného byla v kontraktačním procesu ověřena občanským průkazem, bez čehož nelze pokračovat v uzavírání smlouvy. Teprve po provedení všech nutných kontrol byl žalovanému zpřístupněn návrh smlouvy. K jejímu podpisu došlo zadáním potvrzovacího SMS kódu zaslaného na telefonní číslo, které žalovaný uvedl, přičemž systém zároveň zaznamenal i IP adresu, z níž byl úkon proveden. Tím byla naplněna písemná forma právního jednání a žalobkyně dovozuje, že smlouva byla uzavřena jednoznačně identifikovanou a ověřenou osobou – žalovaným. Ve vztahu ke druhé smlouvě z prosince 2024 žalobkyně dále uvedla, že její uzavření je prokázáno nejen technickými údaji o přihlášení a odeslání potvrzovací SMS, ale také následnou aktivní komunikací žalovaného. V několika telefonních hovorech žalovaný řešil potíže s přihlášením, dodáním potvrzení o doplacení konsolidovaných úvěrů, či žádal o posunutí splatnosti splátek. V žádném okamžiku nezpochybnil, že smlouvu sjednal. Úvěr byl rovněž opakovaně hrazen z bankovních účtů vedených na jeho jméno, což svědčí o tom, že o existenci smluvního vztahu věděl a podle toto jednal. Žalobkyně je toho názoru, že smlouvy byly uzavřeny řádně, přímo žalovaným a v souladu s platnou právní úpravou, přičemž žádná z jeho námitek neobstojí. Žalobkyně poukázala také na to, že druhá smlouva byla uzavřena poté, co žalovaný telefonicky kontaktoval žalobkyni s tím, že se nemůže přihlásit do svého uživatelského účtu. V návaznosti na to byly žalovanému na email zaslány přihlašovací údaje, což žalovaný potvrdil a následně smlouvu uzavřel.