6 C 57/2026-70 – Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 17 130 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní prostřednictvím webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka 10 000 Kč, kterou se zavázala splatit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni , datum, . Podáním ze dne , datum, (č.l. 65) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do požadovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč včetně požadovaného příslušenství. Žalobkyně tedy požaduje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit:- nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení,- smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od , datum, do , datum, vyčíslenou na částku 3 130 Kč.Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, žalobkyně se domáhá alespoň vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny, kterou žalovaná obdržela na svůj bankovní účet bez právního důvodu.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná s žalobkyní podepsala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná byla povinna splatit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou. V článku 4.2. písm. c) smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného úroku, je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení /viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 7-8, kopie občanského průkazu na č. l. 10-11 p.v., kopie kartičky zdravotního pojištění na č.l. 11/. Na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaná jediným majitelem a disponentem, byla dne , datum, připsána částka ve výši 10 000 Kč /viz sdělení banky na č. l. 55-56, potvrzení o provedené platbě na č. l. 9/. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, , z něhož vyplývá, že žalovaná disponovala pravidelným měsíčním příjmem v průměrné výši přibližně 22 500 Kč čistého. Na účet jí byly dále připisovány částky v řádu stokorun od , jméno FO, . Výdaje žalované odpovídaly běžným životním nákladům. Z uvedeného výpisu rovněž vyplývá, že žalovaná v daném období čerpala další úvěrové prostředky, a to dne , datum, ve výši 17 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., a ve výši 12 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., a dále dne , datum, částku ve výši 25 000 Kč od , jméno FO, , u níž je v poznámce uvedeno „Půjčka“ /zjištěno z výpisu z účtu na č.l. 22 a násl./. Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, , v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení dopisu /viz dopis o zesplatnění na č. l. 43/. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu advokátkou žalobkyně, a to dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 41, potvrzení o podání zásilky na č. l. 42/. Soud dále konstatuje, že k žalobě byla připojena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., jakož i příloha č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek, v němž byla uvedena i pohledávka vůči žalované. Žalobkyně však podala žalobu vlastním jménem a v žalobních tvrzeních nikterak neuváděla, že by předmětnou pohledávku postoupila na třetí osobu. Z předložených listin se přitom podává, že se jednalo toliko o zřízení zástavního práva k pohledávkám. Soud proto z těchto listinných důkazů nezjistil pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti /smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 12, příloha č. 1 na č. l. 15 a seznam pohledávek na č. l. 15 p. v. a násl./.4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 4 000 Kč představující smluvní úrok včetně příslušenství. Vzhledem k tomu soud v tomto rozsahu postupem podle § 96 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. řízení částečně zastavil (výrok I.).12. Soud se poté dále zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Z výpisu z bankovního účtu sice vyplývá, že žalovaná byla v rozhodné době výdělečně činná a disponovala pravidelným příjmem, tento příjem však dosahoval toliko přibližně 22 500 Kč čistého měsíčně, tedy částky spíše podprůměrné. Byť jistina úvěru poskytnutého žalobkyní činila částku relativně nízkou, a to 10 000 Kč, žalobkyně ke sjednanému závazku vázala úrok