8 C 296/2025-52 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se ke zdejšímu soudu obrátil dne , datum, se žalobou, v níž se ve vztahu k žalovaným, jako svým rodičům, domáhal toho, aby jim bylo uloženo přispívat žalobci, jako jejich nezaopatřenému dítěti, výživné. Konkrétně od 1. žalovaného požadoval příspěvek na výživu ve výši , částka, měsíčně a od 2. žalované požadoval příspěvek na výživu ve výši , částka, měsíčně. Uplatněný nárok odůvodnil žalobce tím, že po neúspěšném studiu na střední škole se v roce 2025 přihlásil ke studiu na střední odborné učiliště v , adresa, , které zahájí ve školním roce 2025/2026 a bude bydlet na internátě. Jelikož se jedná o denní studium, je žalobce i nadále nezaopatřeným dítětem. Žalobce po dosažení zletilosti odešel z domova, a to z důvodu dlouhodobých neshod. Nyní žije u kamaráda, který mu poskytuje zázemí a podporu. Žalobce nemá vlastní příjem a nemůže si tak sám hradit své náklady a ani náklady za studium. K žalovaným uvedl, že tito žijí odděleně. Otec je v invalidním důchodu 3. stupně a žalobce si je vědom jeho nepříznivé finanční situace. Matka je zaměstnána, je samoživitelka a má další dvě vyživovací povinnosti. Žalobce požaduje určení přiměřeného výživného ze strany obou žalovaných s přihlédnutím k jejich možnostem a schopnostem, jakož i k potřebám žalobce.2. 1. žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že se nemůže dostavit k jednání o alimentech ze zdravotních důvodů. Uvedl, že žalobce již dávno nestuduje a má pracovat v HM , Anonymizováno, .3. 2. žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává, jelikož pro přiznání výživného nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady. Uvedla, že není pravdou, že by žalobce v září 2025 nastoupil na SOU v , adresa, a bydlel zde na internátu. Žalovaná školu totiž kontaktovala a bylo jí sděleno, že žalobce byl sice ke studiu přijat, ale bez jakékoliv omluvy k němu nenastoupil. Pro doplnění představy poukázala na to, že žalobce v době, kdy s ní bydlel, studoval střední školu, ve 2. ročníku neudělal reparát z praxe. Škola mu nedovolila opakování ročníku z důvodu krádeže nářadí. Následně žalobce odmítl chodit do jiné školy a odmítal chodit i do zaměstnání, kdy pouze ležel doma, dělal naschvály, kradl 2. žalované finanční prostředky. Žalobce byl tedy 2. žalovanou vykázán z bytu. Následně bydlel u kamaráda a od prosince 2022 bydlel u 1. žalovaného. Chvíli pracoval, ale byl z práce vyhozen, jelikož kradl. V dubnu 2025 byl žalobce vyhozen z bytu i od 1. žalovaného. Žalovaná konstatovala, že žalobce nestuduje, řádně se nepřipravuje na budoucí život, je mu 20 let a odmítá řádně pracovat. Navrhovala tedy, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti žalobce a 1. žalovaného, neboť žalobce se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán a 1. žalovaný se z jednání omluvil.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobce byl přijat ke studiu na , právnická osoba, , ale od , datum, ke studiu na škole bez omluvy nenastoupil /viz e-mailová zpráva na č. l. 17 - 18 spisu/. 2. žalovaná dosahovala u svého zaměstnavatele v období od května 2025 do října 2025 průměrného čistého měsíční příjmu ve výši , částka, a za období od srpna 2025 do ledna 2026 činil její průměrný čistý měsíční výdělek , částka, . V období od září 2025 do ledna 2026 měla 2. žalovaná další příjem u společnosti , právnická osoba, /viz potvrzení zaměstnavatele na č. l. 22, potvrzení zaměstnavatele na č. l. 23, výplatní list na č. l. 24, výplatní list na č. l. 25, potvrzení od zaměstnavatele na č. l. 41, výplatní list na č. l. 42, výplatní list na č. l. 43, výplatní list na č. l. 44 spisu/.6. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobce k avizovanému studiu na Střední škole v , adresa, od , datum, nenastoupil. V rozhodné době 2. žalovaná měla žalovaná příjem ze dvou zaměstnání.7. Provedenými důkazy nebylo v řízení prokázáno, že by žalobce od září 2025 nastoupil k dennímu studiu. Nebylo rovněž prokázáno ani to, že by se žalobce nebyl schopen sám živit, ať již právě z důvodu prezenčního studia či jiného důvodu. Rovněž nebylo zjištěno ničeho k poměrům žalobce, který k tomuto nic konkrétního ani netvrdil.8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil a svým procesním postupem se tak sám zbavil možnosti být poučen soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).10. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.11. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.12. Po provedeném dokazování a hodnocení založených důkazů soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Ze strany žalobce sice bylo tvrzeno, že má být od září 2025 studentem denního studia, ale tato skutečnost nebyla prokázána. Respektive bylo prokázáno, že ačkoliv žalobce měl ke studiu nastoupit, tak do tohoto bez omluvy dle sdělení školy nenastoupil. V době podání návrhu bylo žalobci již 19 let. Ze žádných jiných skutečností nevyplynulo, že by žalovaný nebyl schopen se sám v tomto věku živit nebo eventuálně, že by se řádně a soustavně připravoval na své budoucí povolání. Soud tak uzavřel, že nejsou naplněny důvody pro to, aby žalovaným, jako rodičům žalobce, byla ve vztahu k žalobci stanovena povinnost platit výživné. Ostatně žalobce ani netvrdil, že by se nebyl schopen sám živit, když takovou skutečnost dával aktuálně do souvislosti pouze s tím, že se má stát studentem na střední škole. Ačkoliv z listin, které byly předloženy 2. žalovanou, vyplynulo, že tato má příjem ze dvou zaměstnání, nebyly tyto skutečnosti pro samotnou věc podstatné, jelikož žalobce neosvědčil, že by mu uplatněný nárok svědčil. Ze strany 1. žalovaného soud sice žádné listiny ve vztahu k jeho majetkovým poměrům neobdržel, ale s ohledem na shora uvedené toto nebylo podstatné. Z uvedených důvodů tedy soudu nezbylo než podanou žalobu zamítnout, a to jednak ve vztahu k 1. žalovanému (výrok I. tohoto rozsudku), tak i ve vztahu ke 2. žalované (výrok II. tohoto rozsudku).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. následovně. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným soud rozhodoval o náhradě nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy analogicky aplikoval předpis povahou a účelem nejbližší, a to § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále také jen ,,a. t.“), když nezastoupenému účastníkovi přiznal za situaci, na níž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč, a to za vyjádření ve věci samé. K tomuto závěru soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j.: 28 Cdo 2638/2025-615, v němž soud přijal názor, že v otázce paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka je potřeba vycházet z částky ve výši 450 Kč (na místo částky 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), aby nedocházelo k nedůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny (výrok III. tohoto rozsudku).14. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou soud přiznal 2. žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , které souvisejí s jejím právním zastoupením, a to za tři úkony právní služby, za něž náleží celková odměna ve výši , částka, , když za každý úkon náleží odměna ve výši , částka, (příprava a převzetí věci, vyjádření ve věci samé, účast při jednání soudu), to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále také jen ,,a. t.“). Ke každému z uvedených