17 C 235/2020-41 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplacených nákladů na vymáhání pohledávky (vše v podrobnostech v žalobě). Žalobce argumentoval tím, že je společenstvím vlastníků jednotek, které vzniklo na základě zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ Zákon o vlastnictví bytů“ nebo„ ZoVB“). Žalovaná byla vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v bytovém domě na adrese [adresa žalované a žalobkyně] (dále jen jako "Byt"). Vzhledem ke shora uvedenému je žalovanou považovat za člena žalobce i vzhledem k žalovanému období. Právní poměry žalobce se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako NOZ nebo„ Občanský zákoník“) a stanovami žalobce ze dne [datum]. 3. Usnesením ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. 17 C 235/2020-12 soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. 4. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 NOZ je žalovaná povinna přispívat na správu domu a pozemku. Podle ustanovení § 1181 odst. 1 NOZ je dále žalovaná povinna platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Podle čl. V odst. 2 lit. b) stanov je žalovaná povinna hradit stanovené příspěvky na správu domu a pozemku a stanovené příspěvky na opravy, rekonstrukce a modernizace domu a dle čl. V odst. 2 lit. c) stanov je žalovaná povinna hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a hradit nedoplatky, které vyplývají z vyúčtování. Podle ustanovení čl. IX odst. 1 je žalovaná povinna hradit příspěvky na správu domu a zálohy na úhradu za služby popřípadě další platby v měsíčních intervalech. Žalovaná tyto příspěvky nehradila řádně a včas, čímž jí vznikaly opakované dluhy. Žalobce byl proto nucen přistoupit k mimosoudnímu vymáhání předmětných pohledávek. V rámci mimosoudního vymáhání daných pohledávek se pak žalobci podařilo vymoci od žalované veškeré dlužné částky, jako i část náhrady účelně vynaložených nákladů na toto mimosoudní vymáhání pohledávky. Zbylou část nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávek žalovaná neuhradila, a to ani po opakované výzvě. Žalobce uzavřel se [anonymizována čtyři slova], [IČO] (dále jen jako„ Správce“), Smlouvu o správě nemovitosti, na základě které správce vykonává pro žalobce jednotlivé úkony a jednání. Žalobou jsou správně uplatněny náklady vynaložené na mimosoudní vymáhání pohledávky. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 756 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 309 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částkách 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč.