22 C 349/2020-20 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byly pohledávky žalobkyně z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] jako obchodníkem a žalovaným jako zákazníkem. Konkrétně byly předmětem řízení nezaplacená faktura [číslo] znějící na částku 2 141 Kč, kterou byl vyúčtován odběr elektřiny za období od [datum] do [datum] se splatností dne [datum], faktura [číslo] znějící na částku 1 407 Kč, kterou byl vyúčtován odběr elektřiny za období od [datum] do [datum] se splatností dne [datum] a smluvní poplatky za náklady spojené se zasláním upomínek ve výši 570 Kč (6 zaslaných upomínek po 95 Kč), a to jako„ paušální náklad“ dle čl. II b. 7 písm. c) a čl. V b. 2 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny ve spojení s ceníkem právního předchůdce žalobkyně. 2. Z listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako dodavatel uzavřel se žalovaným jako zákazníkem dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] [anonymizováno] [číslo], v níž se zavázala dodávat žalovanému elektřinu na odběrní místo na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit za dodanou elektřinu cenu dle aktuálního ceníku dodavatele. Žalovaný však řádně nezaplatil za odběr elektřiny dodané mu do odběrného místa v období od [datum] do [datum]. Tento odběr mu byl vyúčtován výše uvedenými fakturami [číslo] znějící na částku 2 141 Kč (období odběru od [datum] do [datum]) a [číslo] (období odběru od [datum] do [datum]). Uvedené faktury žalovaný dosud nezaplatil. 3. Rovněž soud zjistil, že v souladu s čl. VI odst. 2 písm. a Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, že je zákazník povinen zaplatit smluvní pokutu dle ceníku obchodníka za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinností. V ceníku [právnická osoba] se uvádí, že smluvní pokuta za písemnou upomínku činí 95 Kč. Všeobecné smluvní podmínky dodávky elektřiny [právnická osoba] jsou formulářového charakteru a jsou psány drobným písmem. Tato listina nebyla žalovaným podepsána. 4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení žalovaných pohledávek na žalobkyni. 5. Právní posouzení věci se opírá o §50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon). Soud v souladu s těmito zákonnými ustanoveními přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky odpovídajících množství plnění v podobě elektřiny, které se žalované dostalo. 6. Pokud jde o žalovaný poplatek ve výši 570 Kč z důvodu 6 písemných upomínek po 95 Kč, soud uvádí následující. Tvrdí-li žalobkyně, že se jedná o paušální náklad za zasílání upomínek, soud tuto argumentaci považuje za účelovou. V Ceníku smluvník pokut je tato platba samotným původním věřitelem nazývána smluvní pokutou. 7. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 8. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 10. S ohledem na skutečnost, že [právnická osoba] jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z. 11. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ 12. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ 13. Žalobkyně v žalobě žalovaný poplatek nazývá„ paušálním nákladem“ za zasílání upomínek, resp. mělo by být dovozeno, že se jedná o náklady, byť paušalizované, na vyhotovení a zaslání upomínky žalovanému, a to formou písemné upomínky v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele ve spojení s jeho ceníkem. Povinnost zaplatit tyto paušalizované náklady má proto žalovaný, pokud poruší povinnost platit za dodanou elektřinu. Ve smlouvě ani ve všeobecných smluvních podmínkách není naopak uvedeno, že by takovou povinnost měl v případě porušení svých smluvních povinností původní věřitel. 14. Soud má s ohledem na výše skutkové zjištění a právní posouzení a rovněž s ohledem na uvedené stanovisko Nejvyššího soudu ČR za to, že ujednání o paušalizované náhradě za uvedené upomínky je neplatné, a to v souladu s §1815 o. z., a proto žalobu v rozsahu částky 570 Kč zamítl. 15. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 16. O postoupení žalovaných pohledávek bylo rozhodnuto v souladu s §1879 a násl. z. č. 89/2012Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Podle §1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Původně byla žalovaná částka 4 118 Kč. Žalobkyně měla úspěch pouze v částce 3 548 Kč, tj. v 86 % žalovaného předmětu řízení. Po odečtení jejího neúspěchu (86 % - 14 %) od úspěchu má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 % vynaložených nákladů. 19. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci jsou představovány mimosmluvní odměnou ve výši 600 Kč (3 úkony právní služby po 200 Kč podle §14b odst. 1 b. 1, §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 režijní paušály po 100 Kč podle §14b odst. odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 1 489 Kč, 72 % z této částky představuje částku 1 072 Kč, která byla žalobkyni na nákladech řízení přiznána. 20. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř.