50 C 1/2020-41 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky 76 686,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], poskytla žalovanému úvěr na zakoupení osobního automobilu tov. zn. Škoda Fabia ve výši 71 096 Kč, který se zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách po 2 533 Kč, celkem se zavázal vrátit včetně pojištění částku 151 980 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný nezaplatil 22. splátku splatnou dne [datum]. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum] ke dni [datum], kdy výše dlužné částky činila 65 237,15 Kč. Ve smlouvě si strany nedohodly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tato je obsažena v sazebníku, žalobkyně požadovala částku 11 131,11 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 25. 6. a [datum], aby nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní upomínky uhradil dlužnou částku s příslušenstvím na účet žalobkyně. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil. Dlužná částka je tvořena: 5 nezaplacených splátek ve výši 2 533Kč, 1 splátka ve výši 205 Kč, zesplatněná jistina 51 060,15 Kč, náklady na oznámení o splatnosti 200 Kč, poplatek za upomínku 150 Kč, přefakturace dopojištění vozidla 282 Kč, poplatek za písemné odstoupení od zajišťovacího převodu vlastnictví 200 Kč, smluvní pokuta 11 131,11 Kč a 793,34 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný sjednal se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 71 273 Kč splatný v 60 splátkách po 2 533 Kč měsíčně s úrokovou sazbou 29,40 % p.a. Celková výše částky, kterou je povinen zaplatit žalovaný je uvedena jako 151 980 Kč. Ve vlastním textu smlouvy jsou uvedeny formou citace sazebníku smluvní pokuty a poplatky s tím, že pro případ prodlení s úhradou splátek je uvedena smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné částky, poplatek za upomínku 150 Kč, poplatek za ostatní písemnosti 200 Kč. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že byl úvěr pro prodlení žalovaného zesplatněn ke dni [datum] (dopis doložen včetně dokladu o doručení – dodejky). Z předloženého sazebníku poplatků vyplývá, že tento sazebník je součástí úvěrové smlouvy. Sazebníkem žalobkyně jednostranně stanovila sankci (smluvní pokutu) v důsledku neplnění závazků ve výši 10 % z dlužné částky a sankční platbu ve výši 10 % z dlužné jistiny při zrušení úvěrové smlouvy. Nicméně tento sazebník není žalovaným podepsán, ani není doloženo, že by souhlasil s dohodnutou výší smluvní pokuty. Z přehledu plateb na poskytnutý úvěr žalovaným soud zjistil, že poslední splátka byla zaplacena [datum]. Z přehledu transakční historie soud zjistil, že žalovaný řádně poskytnutý úvěr nesplácel a žalobkyně žalovanému účtovala smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky, poplatky za odeslání upomínky, poplatky za vedení účtu a sankční poplatek za předčasné ukončení smlouvy. Z dopisu ze dne [datum] spolu s dodejkou, soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila pohledávku ke dni [datum], výše dluhu je uvedena 65 237,15 Kč a dopis byl odeslán žalovanému. Dopisy ze dne 25. 6. a [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně návrh žalovaného akceptovala a poslala na účet prodejce vozidla [právnická osoba] částku 71 096 Kč. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Na právní posouzení věci tak dopadají následující zákonná ustanovení. Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1968 NOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru v obchodním zákoníku spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované straně úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným, splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila (došlo k automatickému zesplatnění úvěru). Bylo prokázáno, že závazek ze strany společnosti žalobkyně poskytnout žalovanému úvěry, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalovaného poskytnuté úvěry řádně a včas splatit splněn nebyl. V daném případě byla mezi žalobkyní jako věřitelem a dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva podle ustanovení § 2395 o. z., která má charakter smlouvy spotřebitelské s ohledem na dlužníka v postavení spotřebitele dle § 419 o.z. Z tohoto důvodu dále platí, že ve spotřebitelském vztahu se použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele (zde zejména § [číslo] až § [číslo]; § 1810 až 1819 o. z. a zák. č. 145/2010 Sb.) je třeba je použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, a to ve znění platném k [datum] Smluvní strana, která není podnikatelem, pak nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Dle odst. 2 použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Podle § [číslo] odst. 1 obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Dle odst. 2 obsahuje li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Podle § [číslo] se ustanovení tohoto dílu 4 hlavy I. části čtvrté se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské smlouvy) a na závazky z nich vzniklé. Podle § [číslo] se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Protože ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek, bylo obsaženo v obchodních podmínkách, resp. sazebníku, na které smlouva o úvěru odkazovala (nebyly součástí textu smlouvy), soud s ohledem na § 1813 občanského zákoníku a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 posoudil ujednání o smluvní pokutě jako neplatné podle shora citované směrnice včetně její přílohy (pro jeho platnost ve spotřebitelské smlouvě dle § [číslo] je nutné zařazení ujednání o smluvní pokutě do textu smlouvy), a proto soud žalobu v této části zamítnul spolu s přísluš