12 C 319/2021-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 085,80 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] („ původní věřitelka“) uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 7 233 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 254 Kč a 60. splátky ve výši 247 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum] („ smlouva [číslo]“). Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 700 Kč. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 2. Dále původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 4 640 Kč, a to prostřednictvím 44 týdenních splátek ve výši 237 Kč a 60. splátky ve výši 212 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum] („ smlouva [číslo]“). Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 4 180 Kč. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 3. Pohledávku ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] postoupila původní věřitelka dne [datum] žalobkyni. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 7 233 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 254 Kč a 60. splátky ve výši 247 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum]. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 700 Kč. 7. Z karty zákazníka z [datum] soud zjistil, že před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů. Jako příjem žalované zjistila původní věřitelka částku 38 600 Kč skládající se z příjmu žalované ve výši 8 100 Kč a dalšího čistého příjmu domácnosti žalované ve výši 30 500 Kč Tyto údaje ověřila původní věřitelka prostřednictvím výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. 8. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 4 640 Kč, a to prostřednictvím 44 týdenních splátek ve výši 237 Kč a 60. splátky ve výši 212 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum]. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 4 180 Kč. 9. Z karty zákazníka z [datum] soud zjistil, že před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů. Jako příjem žalované zjistila původní věřitelka částku 28 100 Kč skládající se z příjmu žalované ve výši 8 100 Kč a dalšího čistého příjmu domácnosti žalované ve výši 20 000 Kč Tyto údaje ověřila původní věřitelka prostřednictvím výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni. 11. Skutkový závěr následující. Žalovaná uzavřela s původní věřitelkou smlouvu [číslo] smlouvu [číslo] na základě kterých obdržela žalovaná plnění v celkové výši 14 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatila žalovaná původní věřitelce celkem částku 4 880 Kč. 12. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, týkající se předchozí úpravy spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve kterém je úprava povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr po obsahové stránce totožná s účinnou úpravou a lze tedy vycházet ze závěrů uvedených níže. V rozsudku Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně n