12 C 378/2021-21 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 006,85 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění smluvních povinností žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela [datum] žalovaná smlouvu o zápůjčce [číslo] se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované zápůjčku 14 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 12 283 Kč, tedy celkem 26 283 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy zaplatila do [datum] pouze 1 800 Kč a je v prodlení s plněním svých povinností. Vzhledem k tomu, že je žalovaná v prodlení s plněním svých povinností, vzniklo [právnická osoba] vedle práva na zaplacení zbylé dlužné částky též právo na zaplacení zákonného úroku z dlužné částky a úroku 29 % ročně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalované porovnáním jejích příjmů a výdajů a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 2. Dne [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované zápůjčku 14 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 12 283 Kč, tedy celkem 26 283 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum]. 6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatila do [datum] pouze 1 800 Kč Poslední platbu učinila žalovaná [datum]. 7. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalované porovnáním jejích příjmů a výdajů. Jako čistý příjem žalované zjistila [právnická osoba] částku 32 206 Kč, skládající se z čisté mzdy žalované ve výši 12 206 Kč a dalších příjmů domácnosti ve výši 20 000 Kč. Jako měsíční výdaje zjistila [právnická osoba] částku 6 424 Kč Tyto údaje ověřila [právnická osoba] prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek. Jako adresu trvalého pobytu zjistila [právnická osoba] adresu [adresa žalované]. Jako druh bydlení uvedla žalovaná ubytovnu. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, týkající se předchozí úpravy spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve kterém je úprava povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr po obsahové stránce totožná s účinnou úpravou a lze tedy vycházet ze závěrů uvedených níže. V rozsudku Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 18. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit