15 C 249/2021-18 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně v žalobě argumentovala tím, že žalovaný byl dne [datum] vyšetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně – [anonymizována dvě slova], a.s. - [nemocnice] o.z., která je provozována žalobkyní (dále jen„ PZS“). Za toto vyšetření a hospitalizaci se žalovaný zavázal zaplatit částku 3 659 Kč, a to se splatností dne [datum]. Žalovaný výše uvedený dluh uznal co do důvodu i výše, avšak ani po předžalobní výzvě dluh neuhradil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: žalovaný byl dne [datum] vyšetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici v Krajské zdravotní, a.s. – [nemocnice], o.z., která je provozována žalobkyní. Za toto vyšetření a hospitalizaci byl žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum] na částku 3 659 Kč, a to se splatností dne [datum]. Žalovaný výše uvedený dluh uznal co do důvodu i výše, avšak ani po předžalobní výzvě dluh neuhradil. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: nárok na úhradu jistiny za pobyt na PZS je nárokem vyplývajícím z ustanovení § 89e) odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu je, spolu se smluvní pokutou, způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni dlužnou částku, uložil soud žalovanému tuto povinnost ve smyslu citovaných zákonných ustanovení, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1968 o.z. a ustanovení § 1970 o.z. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.