15 C 413/2020-22 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 255,16 Kč z titulu dlužného nájemného za pronajaté technické zařízení (nárok 1), dále na zaplacení částky 500 Kč jako poplatku za odpojení žalovaného od služeb žalobkyně (nárok 2) a na zaplacení částky 2 000 Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty žalovaným (nárok 3). Dle tvrzení žalobkyně vznikly výše uvedené nároky z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále jen„ smlouva"). Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a ceník žalobkyně. V rámci smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný bude měsíčně platit žalobkyni nájemné za nájem zařízení: [anonymizována tři slova] ED3 [anonymizováno] EMTA ([anonymizováno]) (dále jen„ zařízení“). Žalovaný neplatil řádně a včas nájemné za zařízení a neplnil tak své smluvní povinnosti. Žalovanému tak vznikl za období od měsíce července 2018 do konce měsíce října 2018 dluh v celkové výši 255,16 Kč (nárok 1). Z důvodu, že žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti, odpojila žalobkyně žalovaného od služeb, a za toto odpojení požaduje po žalovaném poplatek 500 Kč (nárok 2). Poplatek 500 Kč v sobě zahrnuje náklady na upomínkový proces, systémové úkony, fyzické odpojení technikem apod. V souladu s VOP měl žalovaný povinnost pronajaté zařízení na vlastní náklady a nebezpečí vrátit žalobkyni pod hrozbou uplatnění smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Žalovaný tak neučinil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty (nárok 3). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Zjištěný skutkový stav je následující. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytování služeb, ve které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému objednané služby veřejně dostupných komunikací a objednané doplňkové služby. Za objednané služby se žalovaný zavázal měsíčně platit ujednanou částku. Dále se žalovaný zavázal platit žalobkyni měsíčně nájemné ve výši 70 Kč za zařízení, které poskytla žalobkyně žalovanému, aby mohl přijímat služby žalobkyně. Zařízení si žalovaný převzal dne [datum]. Žalovaný neplatil nájemné řádně a včas. Za období od [datum] do [datum] vznikl žalovanému dluh na nájemném ve výši 47,42 Kč. Za období od [datum] do [datum] se tento dluh navýšil o 70 Kč. Za období od [datum] do [datum] se tento dluh navýšil o 70 Kč. Za období od [datum] do [datum] se tento dluh navýšil o dalších 70 Kč a dne [datum] se dluh na nájemném ponížil o 2,26 Kč, jelikož žalobkyně poskytla žalovanému slevu na nájemném. Žalovaný tak na nájemném za zařízení dluží celkem 255,16 Kč, tj. (47,42 Kč + 70 Kč + 70 Kč + 70 Kč) – 2,26 Kč. 5. Z důvodu, že žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, odstoupila žalobkyně od smlouvy a odpojila žalovaného od poskytovaných služeb. Za odpojení žalovaného požaduje žalobkyně zaplacení poplatku 500 Kč. Tento nárok opírá žalobkyně o znění ceníku, ve kterém je uvedeno, že v případě odpojení od služeb z důvodu nedoplatku bude zákazníkovi účtován poplatek 500 Kč. Tento poplatek je účtován pouze v případě odpojení od služeb žalobkyně z důvodu porušení smluvních povinností zákazníkem. Při řádném ukončení smlouvy tento poplatek účtován není. V samotném těle smlouvy tento poplatek ve výši 500 Kč uveden není, a ani na tento poplatek není ve smlouvě konkrétně odkazováno. 6. K nároku 3 soud dále zjistil, že v čl. 7 VOP se uvádí následující:„ je nutné, abyste nám na vlastní náklady vrátil (a) pronajaté Přijímací zařízení. Zařízení můžete vrátit buď osobně na našich Kontaktních místech, jejichž aktuální seznam najdete na www.upc.cz/pece-ozakazniky/kontakt, nebo jeho zasláním na adresu našeho distribučního skladu, kterou naleznete na www.upc.cz/vraceni_zarizeni. To platí i v případě, že ukončíte užívání jednotlivé Služby a Přijímací zařízení používáte jen pro její příjem. [příjmení] se vracené Přijímací zařízení cestou k nám nepoškodilo (nebo pro případ, že se tak stane), doporučujeme Vám, abyste zásilku při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné Přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho převezmeme v našem distribučním skladu nebo na pobočce. Přímo ve smlouvě se uvádí, že v případě nevrácení zařízení včas a v pořádku, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku (viz prohlášení účastníka ve smlouvě ad f)). Po odstoupení od smlouvy žalobkyní vyzvala žalobkyně žalovaného, aby na vlastní náklady a nebezpečí vrátil pronajaté zařízení a poskytla k tomu žalovanému lhůtu 14 dnů, a to v souladu s VOP. Žalovaný zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 8. Nárok 1 posoudil soud dle § 2201 a násl. o. z. 9. Ve věci nároku 2 má soud za to, že poplatek ve výši 500 Kč za odpojení, není poplatkem za určitý úkon učiněný žalobkyní, nýbrž se jedná o (skrytou) smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy z důvodu porušení smluvních podmínek. Tento poplatek je účtován pouze zákazníkům, kterým je smlouva ukončena z důvodu neplnění jejich smluvních povinností. Zákazníkům, kteří ukončí smlouvu řádně, tento poplatek účtován není. Žalobkyně uvedla, že tento poplatek v sobě zahrnuje například upomínkový proces, přestože cena za upomínku činí dle ceníku žalobkyně 150 Kč a představuje samostatnou položku v ceníku žalobkyně. Odeslání upomínky vyúčtovala žalobkyně žalovanému zvlášť ve vyúčtování ze dne [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že tento poplatek v sobě obsahuje fyzické odpojení od služeb technikem. Z úřední činnosti soud zjistil, že k odpojení poskytovaných služeb není nutná fyzická přítomnost technika, jelikož odpojit od služeb žalobkyně lze i bez fyzické přítomnosti technika, stejně tak, jako se lze ke službám žalobkyně bez fyzické přítomnosti technika připojit, tzv. samoinstalace. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že jedinou funkci, kterou poplatek za odpojení má, je sankcionovat žalovaného za porušení smluvních povinností. Taková sankce je bezesporu smluvní pokutou. V případě spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající právo na zaplacení smluvní pokuty obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách, a tedy nemohou být obsažena ani v ceníku žalobkyně (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 32 ICdo [číslo]). Dle § 1814 písm. f) o. z., se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Těmito podmínkami jsou právě ustanovení o vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty uvedená ve všeobecných obchodních podmínkách nebo ceníku spotřebitelských smluv (viz. Ústavní soud, I. ÚS 3512/11). Dle § 1812 odst. 2 o. z., se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení občanského zákoníku stanovených k ochraně spotřebitele. Soud proto k ustanovení o vzniku nároku na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč za odpojení od služeb žalobkyně nepřihlížel. 10. Ve věci nároku 3 je právní posouzení soudu následující. Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutého zařízení, žalobkyni tato skutečnost byla zřejmá, dočasné poskytnutí zařízení VOP předpokládají. Bylo proto v zájmu žalobkyně zařízení poskytnout. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaný jako spotřebitel, kdo má povinnost zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si musí vyhledat na internetu, a která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, jízdné a např. náklady na pojištění balíku, jak uvádí žalobkyně ve vlastních VOP) na vrácení zařízení žalobkyni. Současně VOP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení žalobkyní, což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že smlouva je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí VOP, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VOP ve vztahu k možnosti v případě nevrácení zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležit