16 C 71/2020-35 — Okresní soud v Mostě

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na nákladech řízení částku ve výši 3 062 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 1.Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 4 248 Kč, kterou specifikovala tak, že se jedná o příspěvek do garančního fondu žalobkyně ve výši 3 948 Kč a dále o náklady na mimosoudní uplatnění jejího práva na zaplacení tohoto příspěvku ve výši 300 Kč, což jsou částky vyúčtované žalovanému k zaplacení jakožto vlastníku motorového vozidla – automobilu - s [registrační značka] – provozovaného žalovaným v období od [datum] do [datum] bez zaplacení pojištění z odpovědnosti provozu tohoto vozidla podle ust. § 1 odst. 2 a násl. zák.č. 168/1999 Sb., tj. zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák.č. 168/1999 Sb.“), a to ve vyúčtování ze dne [datum]. Argumentovala tak, že toto vyúčtování žalovanému doručila, že žalovaný však na jeho obsah nereagoval a ve lhůtě splatnosti, tzn. do [datum] částku v celkové výši 4 248 Kč žalobkyni nezaplatil. Bez odpovědi pak žalovaný ponechal následující upomínky žalobkyně, jakož i tzv. předžalobní výzvu ze dne [datum]. Jako příslušenství pohledávky žádala žalobkyně zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši, jak je stanovena pod bodem I tohoto rozhodnutí. 2.Ve věci byl k návrhu žalobkyně vydán dne [datum] elektronický platební rozkaz č.j.: EPR [číslo], který byl žalovanému doručen do vlastních rukou na adresu: [adresa žalovaného], dne [datum] (viz č.l.: 6). Proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne [datum] odpor, který soudu došel poštou dne [datum]. Důsledně tomu byl elektronický platební rozkaz ze zákona zrušen s tím, že soud ve věci rozhodne při jednání. V odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že nikdy nevlastnil vozidlo s [registrační značka], že v roce 2018 byl vlastníkem osobního automobilu tov.značka [anonymizováno] s [registrační značka], že to je vše, co on může k věci uvést. Žádný důkaz k prokázání takovéhoto tvrzení však k odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu tento nepřipojil a neučinil tak ani dodatečně po výzvě soudu ze dne [datum], která mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] společně s replikou žalobkyně ze dne [datum] (viz č.l.: 27). 3.K jednání, které bylo nařízeno na den [datum], ke kterému byl žalovaný řádně a včas předvolán (viz doklad o doručení na č.l.: 29), se však žalovaný bez udání důvodu nedostavil. O odročení jednání nepožádal. [příjmení] důkazní návrhy neoznačil a soudu žádné listinné důkazy nepředložil, respektive nezaslal. Soud proto v případě žalovaného postupoval podle ust. § 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád - v platném znění (dále jen„ zák.č. 99/1963 Sb.“), a věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalovaného. 4.Žalobkyně uvedla, že na podané žalobě v celém rozsahu nadále trvá, protože částku 4 248 Kč jí žalovaný doposud dobrovolně nezaplatil a svou obranu, že nebyl v rozhodném období vlastníkem automobilu s [registrační značka], tento žádnou listinou neprokázal, a to za situace, kdy žalobkyně soudu předložila výpis z centrálního registru motorových vozidel, ve kterém je jako vlastník označeného automobilu s [registrační značka] uveden v období od [datum] do [datum] žalovaný pan [celé jméno žalovaného] (viz č.l.: 24). 5.Tvrzení uvedená v žalobě pak žalobkyně vedle výpisu z centrálního registru motorových vozidel na č.l.: 24, ve kterém je jako vlastník a provozovatel automobilu s [registrační značka] vykázán v období od [datum] do [datum] žalovaný pan [celé jméno žalovaného], [datum narození], prokazovala dalšími níže uvedenými listinnými důkazy, které soud na její žádost ještě doplnil. Jedná se zejména o výpis z registru motorových vozidel vedeného u [stát. instituce], [anonymizována tři slova], ze dne [datum], ve kterém je žalovaný uveden jako vlastník automobilu s [registrační značka] již od [datum] do dne podání zprávy, tzn. do [datum]. Obsah těchto zjištění žalovaný žádným důkazem nevyvrátil, ač byl soudem písemně dne [datum] poučen o své důkazní povinnosti podle ust. § 120 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb. včetně důsledků jejího nesplnění. (viz č.l.: 27). Takto má soud za zcela vyvrácené tvrzení žalovaného uvedené v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, že tento neměl být dle jeho obrany v období od [datum] do [datum], za které byl tzv. příspěvek nepojištěných, tedy příspěvek do garančního fondu žalobkyně, písemně žalovanému vyčíslen a uplatněn k zaplacení ve výzvě žalobkyně ze dne [datum] učiněné v souladu s ust. § 4 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 7 zák.č. 168/1999 Sb. Protože výše příspěvku do garančního fondu byla stanovena v souladu s technickými parametry předmětného vozidla, jimž odpovídá podle ust. § 2 odst. 1 písm.g) vyhl.č. 205/1999 Sb. ve znění vyhl.č. 417/2017 Sb. denní sazba 47 Kč, důsledně čemuž pak příspěvek činí za 84 dnů částku 3 948 Kč (tj. 84 dnů x 47 Kč = 3 948 Kč), která byla zvýšena o částku 300 Kč jakožto náhradu nákladů na mimosoudní uplatnění práva žalobkyně na příspěvek podle ust. § 2a) vyhl.č. 205/1999 Sb. ve znění vyhl.č. 417/2017 Sb., nebylo třeba provádět další dokazování. Soud proto na základě shora zjištěného skutkového stavu ve věci rozhodl. 6.V rámci právního posouzení věci vzal soud v úvahu, že podle ust. § 1 odst. 2 písm.a) zák.č. 168/1999 Sb., ze kterého vyplývá, že pokud není stanoveno jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínku provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno u registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7.Z provedeného dokazování vyplývá jako nesporně zjištěné, že žalovaný byl v registru silničních motorových vozidel zapsán v období od [datum] do [datum] jako vlastník motorového vozidla – automobilu s [registrační značka], že do registru v tomto období žalovaný neoznámil žádnou skutečnost, která by vyloučila jeho povinnost toto vozidlo pojistit pro případ odpovědnosti za majetkovou újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Soud proto uzavřel, že žalovaný nesplnil ve vztahu k vozidlu s [registrační značka] v době od [datum] do [datum] povinnost mu uloženou ust. § 1 odst. 2 písm.a) zák.č. 168/1999 Sb. jakožto jeho vlastníkovi a provozovateli. Žalobkyně tedy po právu uplatnila vůči žalovanému podle ust. § 4 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. k zaplacení příspěvek do garančního fondu za každý den, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, což byla doba 84 dnů, které odpovídá při sazbě 47 Kč za jeden den (viz ust. § 2 odst. 1 písm.g) vyhl.č. 205/1999 Sb. ve znění vyhl.č. 417/2017 Sb.) celkem částka 3 948 Kč. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 odst. 4 zák.č. 168/1999 Sb. uplatnila současně s nárokem na zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 3 948 Kč vůči žalovanému ještě nárok na úhradu částky 300 Kč jakožto paušální náhrady nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. To bylo prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne [datum] adresovanou a odeslanou žalovanému, na níž však tento neodpověděl a příspěvek žalobkyni nezaplatil. Výzva žalobkyně ze dne [datum] po stránce obsahových náležitostí odpovídá ust. § 4 odst. 7 zák.č. 168/1999 Sb., takže byla způsobilá založit splatnost příspěvku do garančního fondu a náhrady nákladů na jeho mimosoudní uplatnění, tedy celkem částky ve výši 4 248 Kč. Žalobkyně v daném případě svoje právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu uplatnila v rámci lhůty stanovené v ust. § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb., protože ve lhůtě do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti žalovaného k zaplacení příspěvku tohoto písemně vyzvala k jeho úhradě, a to výzvou ze dne [datum], což žalovaný nezpochybnil a ani žádným důkazem nevyvrátil. Protože žalovaný potvrdil, že částku 4 248 Kč žalobkyni nezaplatil a stejný poznatek vyplývá též z účetní evidence žalobkyně, uložil soud žalovanému s poukazem na ust. § 4 odst. 1, 2, 3 a 4 zák.č. 168/1999 Sb., aby tento částku 4 248 Kč žalobkyni zaplatil, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně uplatnila v souladu s ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník, a dále ve spojení s ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy soud vyhověl v celém rozsahu. (viz výrok sub. I). 8.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle principu uvedeného v ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., přičemž zcela úspěšným účastníkem řízení, kterému bylo proto přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení, byla žalobkyně. Ta žádala zaplatit na nákladech řízení na zaplaceném soudním poplatku částku ve výši 400 Kč. Dále žádala zaplatit na nákladech ří