17 C 296/2017-108 — Okresní soud v Mostě

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] (prostor 141) v budově [adresa], bytový dům, umístěné na pozemku parc. [číslo] s tím spojeného spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], bytový dům, umístěné na pozemku parc. [číslo] s tím spojeného spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], část [územní celek]. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek, které se mimo jiné stará o správu bytu žalobce. Dále vzal soud za prokázané, že žalobci vznikl přeplatek z vyúčtování záloh za rok [rok] ve výši 2 605 Kč, který žalovaný žalobci nevyplatil přesto, že byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Dále vzal soud za prokázané, že přeplatek měl být žalobci uhrazen žalovaným nejpozději do dne [datum], kdy nastala splatnost přeplatku. Dále vzal soud za prokázané, že přeplatek žalobci nebyl žalovaným uhrazen. Žalovaný nárok žalobce neuznával, a to z důvodu, že žalobce za předmětný byt dlužil vyúčtování za předešlé období, následovně: za rok [rok] žalobce nezaplatil a žalobci vznikl nedoplatek v částce 32 170 Kč, kdy vyúčtování bylo žalobci odesláno dne [datum]. Podle žalovaného žalobce vyúčtování nereklamoval, když vyúčtování bylo podle stanov žalovaného schváleno shromážděním vlastníků a stalo se tak pro všechny členy platným a závazným dokladem, podle kterého postupuje také správce společenství. Žalovaný se dále procesně bránil tím, že žalobce vlastní v [obec] cca 25 bytů, proto je členem různých společenství a že žalobce do roku [rok] neplatil předepsané úhrady podle předpisů úhrad. Podle žalovaného, žalobce sám o své vůli posílal na účet správce, tj. [anonymizována dvě slova], jednorázové částky, kdy v roce [rok] poslal po částce 80 000 Kč první tři měsíce, dalších devět měsíců po částce 70 000 Kč, současně žalobce u těchto plateb neuváděl variabilní symboly a platby tak byly neidentifikovatelné. Navíc podle žalovaného sám žalobce neplnění předepsaných plateb řádně a včas nepopírá. Žalovaný se procesně bránil tím, že podle ustanovení § 1982 NOZ (zákona č. 89/2012 Sb.) splatný přeplatek za rok [rok] ve výši 2 605 Kč započetl na úhradu dřívějších splatných dluhů žalobce, a to nedoplatku v částce 32 170 Kč z vyúčtování rok [rok]. Podle žalovaného žalovaný nárok ve výši 2 605 Kč zanikl před podáním žaloby započtením na jiný splatný dluh stejného druhu. Současně žalovaný ve své procesní obraně zdůraznil, že o započtení byl žalobce před podáním žaloby informován v odpovědi ze dne [datum] na předžalobní výzvu jeho tehdejší právní zástupkyně, přesto žalobce žalobu podal. Procesní obrana žalovaného nebyla úspěšná, když soud uzavřel, pokud se týká o započtecí projev ze dne [datum], tak žalovaný započítává pohledávku, která je promlčená, když takové započtení nelze provést nebo učinit, dále žalovaný neprokázal, že předmětné vyúčtování za rok [rok] bylo žalobci řádně doručeno a dále žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal, že hradil zálohy za služby a to v jedné platbě, takže žalobci nemohly vzniknout nedoplatky. Pokud žalovaný v rámci procesní obrany nedoložil, že žalobci řádně doručil vyúčtování za rok [rok], pak žalovaný neprokázal, že nastala splatnost tohoto vyúčtování. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že zálohové platby na tzv. služby nelze vymáhat podle stávající judikatury ve fázi, kdy již tyto byly vyúčtovány podle skutečných nákladů na služby. 3. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 72/1994 Sb., tj. zákon kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony ve spojení s vyhláškou č. 372/2001 Sb., tj. vyhláška, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. Dále soud aplikoval ustanovení § 15 zákona č. 67/2013 Sb., tj. zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve kterém je stanoveno, že tento zákon je účinný ode dne [datum] a dále z přechodného ustanovení § 14 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., ve kterém je stanoveno, že pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti (tj. přede dnem [datum]). Vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů. Dále soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ), kde je stanoveno, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy, tzn. zákonem č. 40/1964 Sb., tj. občanský zákoník účinný do dne [datum] (dále jen ObčZ). Dále soud aplikoval stanovy žalovaného společenství vlastníků, kdy úhrada nákladů spojených se správou domu a pozemku a úhrady za služby je stanovena tak, že ke stanovení jejich výše a k provedení vyúčtování záloh na služby bylo oprávněno [ulice] bytové družstvo [anonymizováno] v [obec] vůči členům žalovaného společenství. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku č.j. 32 Cdo 5234/2016-181 ze dne 18.4.2018 vyslovil, že v koncepci ustanovení § 3028 odst. 3 věta první NOZ není rozhodné pro určení právního režimu, jemuž podléhá určitá pohledávka, kdy tato pohledávka vznikla (ve smyslu kdy věřiteli vzniklo bezprostřední nepodmíněné právo na plnění), nýbrž kdy vznikl právní poměr (právní vztah), z něhož tato pohledávka vznikla. Dále zde Nejvyšší soud ČR vyslovil, že tento princip se prosadí i ve vztahu k započtecímu právnímu jednání učiněnému po dni [datum], protože rozhodující je právní úprava, která dopadala na právní poměr, z něhož pohledávka vznikla. Kompenzabilita je jednou z podstatných vlastností, které charakterizují pohledávku a dodatečná, smluvními stranami nepředvídatelná změna předpokladů započitatelnosti smluvených pohledávek by byla zjevně neproporcionálním zásahem do legitimní důvěry smluvních stran ve stabilitu právního řádu. Nejvyšší soud ČR uzavřel, že pro způsobilost pohledávek ze smluv k započtení je podle ustanovení § 3028 odst. 3 věty první NOZ rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený závazkový právní poměr, z něhož pohledávka vznikla. Soud má za to, že tento právní názor Nejvyššího soudu ČR je aplikovatelný i na poměry daného případu, kdy předmětem řízení je nárok žalobce jakožto člena žalovaného společenství vlastníků a vlastníka bytové jednotky [číslo] který se odvíjí ze zákona č. 72/1994 Sb., ve znění účinném do dne [datum] a který se týká žalovaného vyúčtování služeb, které se řídí podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. právní úpravou účinnou do dne [datum], takže i tzv. započtecí projev vůle žalovaného, který tvrdil, že započítává svou pohledávku za žalobcem za žalované období se řídí právní úpravou účinnou do dne [datum], tedy zákonem č. 40/64 Sb. (ObčZ). Soud posoudil obsahové náležitosti započtecího projevu vůle žalovaného a včasnost uplatnění započtecího projevu vůle žalovaného podle zákona č. 40/64 Sb. (ObčZ). Podle ustanovení § 580 ObčZ platilo, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle ustanovení § 581 odst. 2 ObčZ započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. S ohledem na shora uvedené, kdy žalovaný uplatnil k započtení pohledávku za žalobcem za žalované období shora, posoudil soud promlčení podle právní úpravy účinné do dne [datum], tj. podle zákona [číslo] (ObčZ) (viz ustanovení § 3036 NOZ). Podle ustanovení § 100 ObčZ se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (ustanovení § 101 až 110 ObčZ). K promlčení soud př