32 C 174/2021-37 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8.640 Kč spolu s úroky z úvěru a spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno]“ [číslo] (smlouva o úvěru dle účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 8.000 Kč v hotovosti vyplacené žalované obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu, neboť splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaná na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 6.000 Kč. Dlužná částka ve výši 8.640 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 6.609,75 Kč, poplatkem za administrativní činnost 0 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1.888,61 Kč a poplatkem za životní pojištění 141,64 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 5. Závěr o skutkovém stavu plně odpovídá tvrzením žalobce, která byla stručně zrekapitulována v odstavci 2. odůvodnění tohoto rozsudku, proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu odkazuje. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaná měla 10 vedených řízení EXE a 12 řízení E, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a dalších 0 řízení EXE zahájena po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou a vzhledem k tomu, že žalovaná na konto smlouvy uhradila částku 6.000 Kč, soud žalobu částečně zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a naopak soud vyhověl žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.