32 C 288/2021-43 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.112 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.112 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutých splátkách, které činily minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč, pokud nezbývá splatit méně než 300 Kč, pak je minimální výše splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Dle smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným v případě, že bude žalovaná v prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce, tzn., že splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 9.112 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 5.000 Kč a poplatkem za čerpání úvěru 1.000 Kč, úroky z úvěru 2.749 Kč a účelně vynaloženými náklady 363 Kč. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy neodstavila. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 5.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 5.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 24 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 5.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 5.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 5.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.692,70 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 5.318,60 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 54,87 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 45,13 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 9,74 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 1.489 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 145,03 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.