39 C 93/2021-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce v žalobě tvrdí, že je vlastníkem pozemní komunikace v [obec], ul. [ulice]. Žalovaný dne [datum] s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], zaparkoval v prostoru vyhrazeném a dopravní značkou označeném pro parkování vozidla třetí osoby (tzv„ vyhrazené parkoviště“) a porušil tím ust. § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, který stanoví, že řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno, což žalovaný nedodržel. Vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci a bylo podle § 45 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, odstraněno, resp. odtaženo na odstavné parkoviště do areálu Městské policie v [obec], ulice [ulice]. Žalovaný se dostavil do tohoto areálu dne [datum] a si vozidlo převzal a z místa odjel. Zároveň podepsal Prohlášení o uznání dluhu, ve kterém se zavázal dluh ve výši 1 500 Kč za náklady za odtah vozidla uhradit do 30 dnů od podpisu tohoto uznání. Tuto povinnost dosud nesplnil. Tato výše je stanovena nařízením [číslo] ze dne [datum] vydaného [jméno] Města Mostu. Na výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a opakovanou výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli námitky (§ 115a o. s. ř.). 3. Soud učinil skutková zjištění, podle kterých žalovaný dne [datum] s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], zaparkoval v prostoru vyhrazeném a dopravní značkou označeném pro parkování vozidla třetí osoby (tzv„ vyhrazené parkoviště“). Vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci a bylo podle § 45 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, odstraněno, resp. odtaženo na odstavné parkoviště do areálu Městské policie v [obec], ulice [ulice]. Žalovaný se dostavil do tohoto areálu dne [datum] a si vozidlo převzal a z místa odjel. Zároveň podepsal Prohlášení o uznání dluhu, ve kterém se zavázal dluh ve výši 1 500 Kč za náklady za odtah vozidla uhradit do 30 dnů od podpisu tohoto uznání. Tuto povinnost dosud nesplnil. 4. Žalovaný porušil dne [datum] s vozidlem tov. zn. Škoda Felicia, [registrační značka], jehož byl provozovatelem, ust. § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. V důsledku porušení těchto povinností se vozidlo stalo překážkou provozu na pozemní komunikaci a bylo Městskou policií v [obec] odstraněno a odvezeno do areálu Městské policie v [obec]. Manipulační poplatek za odstranění vozidla je stanoven nařízení [číslo] ze dne [datum] vydaném [jméno] [územní celek]. Tento manipulační poplatek žalovaný nezaplatil, ačkoliv k tomu byl žalobcem vyzván a svou povinnost uznal. Počínaje ode dne [datum], tedy ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky na základě výzvy ze dne [datum], je žalovaný v prodlení s plněním. Rozhodnutí soudu není v rozporu s ust. § 1723 a § 2053 občanského zákoníku. Rozhodnutí není ani v rozporu s ust. § § 27 odst. 1 písm. o), § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích. Posouzení prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky soud učinil podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, a výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši podle § 142 odst. 1 o. s. ř., protože měl ve věci plný úspěch. 6. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], II. ÚS 376/12 se podává, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů, nebude-li jimi v příslušném řízení prokázáno opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Žalobce by musel prokázat, že v předmětném řízení existují okolnosti, které vyžadují a odůvodňují aktivní zastoupení advokátem. Protože žalobce žádné, v tomto smyslu rozhodné, skutečnosti netvrdil, nepřiznal mu soud právo na náhradu nákladů řízení vyplývající z právního zastoupení. 7. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 39/13 dále vyplývá, že postup civilních soudů, při němž v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem přiznaly paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznávají, pokud je to nutné pro naplnění rovnosti účastníků řízení, tuto paušální náhradu co by náhradu hotových výdajů podle § 137 odst. 1 o.s.ř. i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není. Zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze totiž v posuzovaném případě naplnit přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 o. s. ř. i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Je tedy na soudech, aby v konkrétním případě, v němž bude stát proti úspěšné straně bez právního zastoupení neúspěšná právně zastoupená strana, zvážily, zda je na místě, aby využily prostoru, který se pro ústavně konformní výklad ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. nabízí zejména díky demonstrativní povaze výčtu nákladů řízení. Při takovém zvažování je třeba, aby posoudily, zda by v daném případě bylo zjevně nespravedlivé paušální náhradu nezastoupenému účastníku řízení nepřiznat a zda z odlišného zacházení, které předpokládá text advokátního tarifu, vyplývá v daném případě nerovnost rozporná s článkem 37 odst. 3 Listiny. 8. Z výše uvedených právních ustanovení a nálezů Ústavního soudu lze dovodit právo žalobce na náhradu hotových výdajů ve výši, která odpovídá § 13b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Toto právo svědčí žalobci a nikoliv jeho právnímu zástupci, a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], II. ÚS 376/12. Ačkoliv ve specifikaci nákladů řízení vztahuje právní zástupce žalobce právo na zaplacení režijního paušálu ke svým úkonům právní služby (spolu s DPH) vychází soud z předpokladu, že se jedná o hotové výdaje žalobce. Žalobci tak přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ve vztahu k podání žaloby. Protože se jedná o hotové výdaje žalobce, nepřiznal soud právo na zaplacení DPH. Zároveň bylo žalobci přiznáno právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 1.000 Kč. Celkové náklady řízení žalobce ve výši 1.300 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.