40 C 172/2011-51 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.560 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4.560 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [příjmení] Národní Bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů – to vše s odůvodněním, že: Na základě objednávky [číslo] provedl žalobce pro žalovaného přepravu z místa nakládky [anonymizováno] do místa vykládky CZ- [obec] Cenu přepravy ve výši 3.800 Kč + DPH vyúčtoval žalobce žalovanému fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Žalobce splnil svoji povinnost vyplývající ze shora uvedené objednávky, žalovaný však do dne podání žaloby žádnou částku nezaplatil, nezbývá proto žalobci než se domoci svého práva v soudním řízení. Na základě výše uvedeného požaduje žalobce zaplacení dlužné faktury s příslušenstvím, a to částku ve výši 4.560 Kč a dále úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 163/2005 Sb. v platném znění. 3. Soud považuje za vhodné připomenout, že žalovaný má přerušené provozování živnosti. 4. Dále soud zdůrazňuje, že v insolvenčním řízení ve věci dlužníka (zde žalovaného): [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem dne [datum] vydáno usnesení o splnění oddlužení č. j. [spisová značka], kterým soud 1) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, 2) osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, 3) osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Vzhledem k výše uvedenému soud vyzval žalobce ke sdělení, zda na podané žalobě trvá nebo berete žalobu v celém rozsahu zpět za situace, kdy by soud žalobci nemohl v nalézacím řízení jeho pohledávku přiznat a žalobu by musel zamítnout. Žalobce, kterému byla doručena tato výzva do datové schránky fikcí, však na výzvu soudu nijak nereagoval a soudu tak nezbylo, než nařídit ústní jednání. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil, svou osobní účast u ústního jednání dne [datum] omluvil – viz úřední záznam na čl. 43. Žalovaný požádal, zda by bylo možné, aby mu byl rozsudek zaslán v době, kdy se bude zdržovat v České republice, tedy v rozmezí od [datum] do [datum] a to na doručovací adresu [adresa žalovaného]. 6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] měl soud za prokázané, že tímto usnesením krajský soud rozhodl o splnění oddlužení, zproštění funkce insolvenční správkyně a o osvobození dlužníka [jméno] a [jméno] [příjmení] od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Smlouvou o přepravě [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný si řádně u žalobce objednal mezinárodní přepravu. Mezinárodním nákladním listem CMR měl soud za prokázané, že žalobce si řádně pro žalovaného objednanou mezinárodní přepravu uskutečnil. Fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] znějící na částku 4.560 Kč včetně DPH měl soud za prokázané, že žalobce žalovanému provedenou přepravu řádně vyúčtoval. 7. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 8. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu, a před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky, přičemž v tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo [číslo] ze dne [datum]. 9. Dle soudu však nelze přehlédnout další závěr Nejvyššího soudu uvedený ve shora citovaném rozsudku, a to, že na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení. 10. Důsledkem osvobození dlužníka (žalovaného) od placení pohledávek je, že pohledávka (na niž se osvobození vztahuje) sice v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit, tj. ačkoli pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat a v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). 11. Lze tedy uzavřít, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl žalovaný (dlužník) osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř.) žalovaného (dlužníka) po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo [číslo] ze dne [datum]). 12. Soud dále poukazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2730/18 ze dne [datum], jímž byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu, jímž věřiteli nebyly přiznány náklady řízení právě v důsledku osvobození dlužníka od placení pohledávek. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.