48 C 137/2020-36 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 8 000 Kč, poplatky 2 381 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč prostřednictvím jeho žádosti na [anonymizováno], kde se žalovaný registroval zadáním osobních údajů. Úvěr splatný dne [datum] žalovaný neuhradil. 2. Žalovaný se přes výzvu soudu nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. [ulice] rejstřík žalobkyně prokazuje její existenci. 5. Předžalobní upomínka ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný vyzván k zaplacení, ale pro absenci dokladu o odeslání není prokázané kdy. Kód elektronicky zaslaný ničeho neprokazuje. 6. Výpis u účtu žalobkyně prokazuje odeslání 8 000 Kč na účet dne [datum]. 7. [právnická osoba], prokazuje, že se částka 8 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. 8. Ze spisu vyplývá, že žaloba se dostala do dispozice žalovaného spolu s elektronickým platebním rozkazem dne [datum], kdy byla žalovanému zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. 9. Je tedy možno konstatovat, že jediné, co svědčí pro souhlas žalovaného s obsahem konkrétní úvěrové smlouvy, je tvrzení žalobkyně. Žalobkyně vůbec neprokazuje svá tvrzení o souhlasu žalovaného s uzavřením smlouvy. Soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu, kdy nemá za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byl konkrétně žalovaný, kdo měl uzavřít úvěrovou smlouvu, pouhé poskytnutí osobních údajů či kopie občanského průkazu není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Smlouva nebyla žalovaným podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. To, že žalobkyně tvrdí, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena. Soud se tak zaobíral tím, zda byla úvěrová jistina ze smlouvy o úvěru vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud zjistil, že bylo prokázáno, že byla na účet žalovaného poukázána částka 8 000 Kč. Soud proto vyšel z toho, že na straně žalovaného, nebylo-li prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, došlo k bezdůvodnému obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, že se výzva k úhradě dostala do dispozice žalovaného, vycházel soud z toho, že se dne [datum] dostala do dispozice žalovaného žaloba. Soud proto dospěl k závěru, že je možno vyhovět žalobě v části týkající se jistiny a úroků z prodlení od [datum], neboť dne [datum] (následující pondělí) měl žalovaný dluh uhradit. Soud proto přiznal jistinu a úroky z prodlení od [datum]. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím jistinu a příslušenství. Žalobkyně nadto ani neprokázala posuzování úvěruschopnosti žalovaného. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. 12. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat uzavření úvěrové smlouvy, ale pouze bezdůvodné obohacení, soud žalobu přiznal pouze v rozsahu jistiny a části příslušenství ode dne prodlení [datum], ve zbytku ji zamítl. 14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 635,96 Kč, přičemž tato částka představuje 28,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 477 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.