48 C 143/2020-24 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 2 558,44 Kč, úroků z prodlení ve výši 123,93 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [anonymizováno] [číslo] mezi [právnická osoba], a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 558,44 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou přesahující 3 měsíce, jakož i do prodlení se splacením dvou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění se skládala pohledávka z jistiny úvěru 2 558,44 Kč a nesplacených zákonných úroků z prodlení 123,93 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla žalobkyně k výzvě soudu, že byly ověřeny příjmy a výdaje žalované za ponechání rezervy, ověřovány byly i veřejné databáze, nebyly nalezeny důvodné pochybnosti. [příjmení] důkazní prostředky neoznačila, a to i přes výzvu k prokázání uzavření úvěrové smlouvy. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé a k jednání se nedostavila. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy shora uvedeného čísla, neboť tato nebyla žalobkyní předložena, nebylo ani prokázáno plnění ve prospěch účtu žalované v tvrzené výši 2 558,44 Kč po [datum], neboť soudu byly předloženy výpis z účtu žalované až od [datum], taková částka ale nebyla žalovanou čerpána a ani nebyla taková částka na účet připsána. Žalovaná částka ani neodpovídá doloženým příchozím platbám na účet žalované, ani zápornému zůstatku na účtu žalované. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalované měl být poskytnut úvěr v době, kdy jí bylo čerstvě 17 let, nejsou doloženy ani jakékoli důkazní prostředky k posouzení úvěruschopnosti žalované v době tvrzeného uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně tak vůbec neunesla břemeno důkazní, k jednání se nedostavila, nemohla tak být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud pro neunesení důkazního břemene žalobu zcela zamítl, neboť žalobkyně neprokázala tvrzené uzavření úvěrové smlouvy a ani neprokázala poskytnutí žalované či nižší částky žalované, aby se mohlo jednat například o bezdůvodné obohacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla zcela úspěšná, ale pro její pasivitu jí žádné náklady nevznikly.