50 C 107/2021-42 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 684,61 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ Smlouva“) k účtu č. [bankovní účet], kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet. Součástí Smlouvy byly i ujednání o zřízení možnosti kontokorentního úvěru s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala udržovat na účtu minimální zůstatek. Ke dni [datum] vykazoval zůstatek na účtu žalované dluh ve výši 13 884,61 Kč. V souladu se smluvními podmínkami, převedla dlužný zůstatek na speciálně zřízený úvěrový účet a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Žalovaná dluh nezaplatila a pohledávka je ve výši 13 884,61 Kč na jistině, 1 800 Kč na poplatcích, kapitalizovaném úroku z prodlení 877,80 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout bankovní služby, vedení běžného účtu, jakož kontokorentní úvěr s povoleným limitem čerpání do výše 10 000 Kč. Účastníci se dohodli na úrokové sazbě 24 % ročně, v případě nepovoleného debetu pak 29% ročně. Výše splácení povoleného debetu nebyla ve Smlouvě dohodnuta. Z přehledu platební historie vyplývá, že žalobkyně poskytla [role v řízení] úvěr v celkové výši 13 884,60 Kč, žalovaná uhradila 0 Kč. Z dopisu ze dne [datum] označeného jako ukončení poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu, soud zjistil, že tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, která tehdy činila 12 615,15 Kč a že banka zrušila povolený debet [anonymizováno] a dlužný zůstatek je převeden na úvěrový účet, na kterém byl dluh ke dni [datum] ve výši 13 884,61 Kč, který měla žalovaná splatit v devíti měsíčních splátkách po 1 542,73 Kč, jak soud zjistil z dopisu ze dne [datum]. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně jej zesplatnila ke dni [datum], jak soud zjistil z dopisu ze dne [datum]. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka na 15 684,61 Kč. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] (doložené včetně dokladu o doručení) vyplývá, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k zaplacení před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. V rámci právního posouzení věci v části týkající se debetu na běžném účtu soud vycházel § 2662 o. z., který stanoví, že smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dále dle § § 2665 o. z., který stanoví, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Zákonná úprava smlouvy o běžném účtu spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že zřídit a vést účet byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek mít na účtu dostatek prostředků nebyl splněn. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 684,61 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.