50 C 61/2021-35 — Okresní soud v Mostě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že [právnická osoba] jakožto věřitel uzavřela s žalovaným jakožto dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice (dále jen„ obchodní podmínky“). Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba]. Žalovaný doručil [právnická osoba] prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost [anonymizováno] následně prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala žalovanému nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaný potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku [právnická osoba] tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v rámci registrace, kliknul na příslušnou ikonu a potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli úvěr splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši uvedené ve výpisu. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Tato je uvedena v posledním vydaném výpisu, který obsahuje přehled celkové dlužné částky ke dni splatnosti. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne [datum] uvedený taktéž v posledním vydaném výpisu do úplného zaplacení jistiny dluhu. Věřitel a následně žalobkyně vyzvali žalovaného k úhradě, avšak žalovaný ke dni podání tohoto návrhu svůj závazek v plné výši neuhradil, a to ani po zaslání výzvy dle § 142a o.s.ř. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 50 000 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 8,5% měsíčně. Ve smlouvě byla žalovanému předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 12,5% z výše každého čerpání úvěru, RPSN byla dohodnuta ve výši 262,91%. V článku VI. byla dohodnuta smluvní pokuta v případě prodlení s placením ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 6. Ze 2 listin nazvaných„ [jméno] application info„ soud zjistil, že jsou v nich uvedeny údaje o žalovaném jako jméno, příjmení, rodné číslo, adresa, číslo účtu [bankovní účet], který byl [právnická osoba] potvrzen jako účet žalovaného. 7. Z předložených potvrzení o provedení platby soud zjistil, že na účet žalovaného, uvedený shora, bylo právní předchůdkyní žalobkyně zasláno dne [datum] 8 000 Kč a dne [datum] 2 000 Kč. 8. Z předložených výpisů z účtu žalovaného za období od července do prosince 2018 soud zjistil, že evidovaná dlužná částka je ve výši 15 999,14 Kč. 9. Z předložených smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen [anonymizováno]“), jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na [právnická osoba], a to včetně žalované pohledávky. Společnost [anonymizováno] uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobkyni, a to včetně žalované pohledávky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo žalovanému zasláno dne [datum]. 10. Z dokladu o odeslání vyplývá, že výzva byla žalovanému doručována právním zástupcem žalobkyně na adresu uvedenou ve smlouvě. 11. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy. 12. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalovaného s úhradou peněžitého plnění. 13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [datum]). 14. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 15. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované na základě lustrace v interních a externích databázích, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a databáze MVČR, na základě osobního pohovoru se žalovaným o jeho osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, je zřejmé, že žalovaný doložil, že byl zaměstnán, avšak jeho příjem byl velmi nízký, blížící se minimální mzdě. Výdaje a náklady žalovaného však nijak doloženy a prokazovány nebyly a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatn