61 C 157/2020-16 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazené ceny za nucený odtah vozidla žalovaného [značka automobilu], [registrační značka], (dále jen„ vozidla“ nebo„ vozidla žalovaného“), které dne [datum] parkovalo v ulici [anonymizována dvě slova] v [obec] tak, že bránilo bezpečnému průjezdu křižovatkou. Protože vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, bylo odtaženo na odstavné parkoviště do areálu Městské policie [obec]. Vozidlo si žalovaný téhož dne vyzvedl, přičemž žalovaný dlužnou částku za odtah vozidla ve výši 1 500 Kč písemně uznal co do důvodu i výše. Další nárok dle strany žalující vznikl z titulu neuhrazené ceny za nucený odtah vozidla žalovaného, které dne [datum] parkovalo v ulici [anonymizována dvě slova] v [obec] na místě vyhrazeném pro automobil invalidy. Protože vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, bylo odtaženo na odstavné parkoviště do areálu Městské policie [obec]. Vozidlo si žalovaný dne [datum] vyzvedl, přičemž žalovaný dlužnou částku za odtah vozidla ve výši 1 500 Kč písemně uznal co do důvodu i výše. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když účastníci řízení se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak má za to, že účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne [datum] bylo rozhodnuto hlídkou Městské policie v [obec] o odtažení vozidla žalovaného, neboť vozidlo parkovalo v ulici [anonymizována dvě slova] v [obec] v křižovatce. Vozidlo bylo umístěno na parkovišti v areálu Městské policie [obec]. Téhož dne bylo vozidlo vyzvednuto žalovaným, který jako vlastník a provozovatel vozidla současně písemně uznal dluh ve výši 1 500 Kč za nucený odtah vozidla co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku žalobci jako vlastníku pozemní komunikace uhradit do 30 dnů od podpisu uznání dluhu. Cena za nucený odtah ve výši 1 500 Kč byla stanovena v souladu s nařízením [územní celek] [číslo]. Žalovaný ani přes výzvy žalobce na dlužné částce ničeho neuhradil. Dne [datum] bylo rozhodnuto hlídkou Městské policie v [obec] o odtažení vozidla žalovaného, neboť vozidlo parkovalo v ulici [anonymizována dvě slova] v [obec] na místě vyhrazeném pro automobil invalidy. Vozidlo bylo umístěno na parkovišti v areálu Městské policie [obec]. Dne [datum] bylo vozidlo vyzvednuto žalovaným, který jako vlastník a provozovatel vozidla písemně uznal dluh ve výši 1 500 Kč za nucený odtah vozidla co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku žalobci jako vlastníku pozemní komunikace uhradit do 30 dnů od podpisu uznání dluhu. Cena za nucený odtah ve výši 1 500 Kč byla stanovena v souladu s nařízením [územní celek] [číslo]. Žalovaný ani přes výzvy žalobce na dlužné částce ničeho neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Ve smyslu § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, vozidlo žalovaného tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, proto hlídka Městské policie [obec] rozhodla o jeho odstranění na náklad jeho provozovatele. Vozidlo bylo umístěno na parkovišti Městské policie [obec], kde bylo vozidlo následně žalovaným vyzvednuto. Žalovaný odpovídá za vzniklou škodu dle § 2894 a násl. a § 2927 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“). Žalovaný zároveň dle § 2053 o.z. uznal písemně svůj dluh co do důvodu i výše. Má se tak za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku 2 x 1 500 Kč, tj. 3 000 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobce nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobci přiznal úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek od [datum] a [datum], kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou dlužných částek již v prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva však soud v této věci nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobce. U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (viz nález Ústavního soudu ze dne 23.11.2010, sp.zn. III ÚS 2984/2009, obdobně nález Ústavního soudu ze dne 19.5.2020, sp.zn. I. ÚS 3812/19, nález Ústavního soudu ze dne 2.1.2019, sp.zn. IV. ÚS 1447/2018). V této věci k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo výjimku z výše uvedeného a tedy přiznat žalobci náklady právního zastoupení, nedošlo (viz nález Ústavního soudu ze dne 19.5.2020, sp.zn. I. ÚS 3812/19). Jelikož se jednalo o právně jednoduchou věc, kdy žalobce disponuje patřičným právním aparátem pro uplatňování nároků u soudu, soud neshledal náklady právního zastoupení za účelně vynaložené. Soud tak při určení náhrady nákladů řízení postupoval, jako kdyby žalobce nebyl právně zastoupen a přiznal mu na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu nákladů za podání žaloby a za 2 výzvy k plnění ve výši 3x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 900 Kč. 8. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.