61 C 170/2020-14 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 200 Kč s příslušenstvím spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byla žalovaná žalobkyni povinna platit na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] prostředky komunikace na dálku pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka] [typ] bez uvedení RZ, které se žalobkyně jako pojistitel zavázala žalované poskytnout. Žalovaná jako pojistník se zavázala hradit žalobkyni pojistné v částce 12 270 Kč ročně s pololetní splatností ve výši 6 135 Kč, a to ke každému 21.8 a 21.2 příslušného kalendářního roku. Pojištění bylo smlouvou sjednáno na dobu neurčitou s počátkem pojištění od [datum]. První splátku pojistného ve výši 6 135 Kč zaplatila žalovaná dne [datum], tj. ve lhůtě stanovené dle pojistné smlouvy. Účastníci řízení si smlouvou rovněž sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti budou řídit pojistnými podmínkami. Sazebníkem poplatků byl m.j. sjednán poplatek za upomínku k zaplacení pojistného ve výši 300 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] z důvodu nezaplacení pojistného žalovanou, která dlužné pojistné neuhradila ani na základě upomínky žalobkyně ze dne [datum], v níž byla žalovaná upozorněna na zánik pojištění, pokud nebude dlužné pojistné uhrazeno. Žalovaná dluží žalobkyni na pojistném za období od [datum] do [datum] částku v celkové výši 3900 Kč, kterou neuhradila ani na základě předžalobní upomínky. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen„ zákona č. 168/1999 Sb.“), ve spojení s § 1841 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), prostředky komunikace na dálku písemnou formou ve smyslu s § 562 o.z., na základě které žalobkyně pojistila odpovědnost žalované za případnou škodu způsobenou provozem předmětného vozidla. Žalovaná neplnila řádně a včas svoji povinnost hradit žalobkyni sjednané pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné splatné dne [datum]. Protože žalovaná dlužné pojistné neuhradila ani přes výzvy žalobkyně, pojištění zaniklo v souladu s § 12 odst. 1 písm.e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně tak má právo na pojistné za dobu trvání pojištění dle § 2782 odst.1 o.z. ve výši 3 900 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl v části dlužného pojistného ve výši 3 900 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Dále soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od [datum], kdy byla žalovaná k tomuto datu s úhradou pojistného již v prodlení. 8. Ve zbylé části (výrok I) týkající se poplatku za upomínku ve výši 300 Kč soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když sazebník poplatků nebyl součástí pojistné smlouvy (součástí pojistné smlouvy byly pouze pojistné podmínky). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 4 247,26 Kč (pojistné 3 900 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 347,26 Kč k datu vyhlášení rozsudku). Žalovaná byla úspěšná co do částky 300 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 93 % a žalovaná byla úspěšná ve výši 7 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Rozdíl činí 86 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 86 %, tj. 1 176,50 Kč. 10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., když jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní uplatněn na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.