61 C 184/2021-23 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 719,33 Kč skládající se ze smluvní pokuty 2 000 Kč za nevrácené přijímací zařízení [anonymizováno 7 slov]), dále jen„ přijímací zařízení“, a částky 719,33 Kč představující dlužné nájemné za pronájem příjímacího zařízení a další dlužné poplatky jako poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku. Žalovaná si toto přijímací zařízení pronajala v rámci smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále také jen„ smlouvy“), uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“). 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením spolu se společností [právnická osoba], jako zanikajících společností, se žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni [datum] přešlo veškeré jmění zanikajících společností. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které byly žalované poskytovány služby elektronických komunikací, a zároveň si žalovaná v rámci této smlouvy pronajala od právní předchůdkyně žalobkyně přijímací zařízení za nájemné 70 Kč měsíčně (shodně i ceník služeb). Součástí smluv byly všeobecné podmínky a ceník služeb. Současně se žalovaná ve smlouvách zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajatá přijímací zařízení při ukončení smlouvy včas a v pořádku dle všeobecných podmínek. Žalovaná převzala přijímací zařízení dne [datum]. V případě porušení platebních povinností žalovanou byla dle článku 2.7.3 všeobecných podmínek ujednána možnost odstoupení právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy. Dle článku 7.6 všeobecných podmínek byla sjednána smluvní pokuta dle ceníku v případě nevrácení přijímacího zařízení žalovanou včas a v pořádku do 14 dnů po ukončení smlouvy (článek 7.4). Výše smluvní pokuty byla stanovena ceníkem ve výši 2 000 Kč za každé přijímací zařízení. Náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku byla ceníkem stanovena ve výši 500 Kč. Za pronájem přijímacích zařízení a na náhradě nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalované vyúčtování [číslo] na částku 70 Kč, splatnou dne [datum], vyúčtování [číslo] na částku 70 Kč, splatnou dne [datum], vyúčtování [číslo] na částku 70 Kč, splatnou dne [datum], vyúčtování [číslo] na částku 70 Kč, splatnou dne [datum] a vyúčtování [číslo] na částku 500 Kč představující poplatek na náhradě nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku splatnou dne [datum]. Pro prodlení žalované s úhradou vyúčtovaných služeb právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a žalovaná byla vyzvána k vrácení přijímacích zařízení do [datum]. Žalovaná přijímací zařízení nevrátila, smluvní pokutu neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytovala služby elektronických komunikací a dále pronajala žalované přijímací zařízení, za jehož užívání se žalovaná zavázala platit právní předchůdkyni žalobkyně nájemné dle ceníku na základě vystavených vyúčtování ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“). Žalovaná řádně neplnila své smluvní povinnosti a dluží právní předchůdkyni žalobkyně za pronájem přijímacího zařízení celkem 280 Kč. V případě ukončení smlouvy se žalovaná zavázala přijímací zařízení do 14 dnů vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pod sankcí smluvní pokuty ve výši dle ceníku ve smyslu § 2048 o.z. Protože žalovaná porušila své smluvní povinnosti, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a žalovaná tak byla povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně přijímací zařízení, což neučinila, proto je povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle ceníku, tj. 2 000 Kč Celkem je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 280 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl v části dlužného nájemného a smluvní pokuty za nevrácená příjímací zařízení, tj. co do částky 2 280 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). 7. Ve zbylé části (výrok I) týkající se částky 439,33 Kč představující zbylou výši poplatku za náhradu nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Dle opakovaných žalobních tvrzení žalobkyně uváděných v žalobách poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku představuje náklady za upomínkový proces a fyzické odpojení technikem. Tento poplatek ve výši 500 Kč byl stanoven v ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Poplatek za náklady za zaslání upomínky ve výši 150 Kč činí dle sazebníku samostatnou položku a právní předchůdkyně žalobkyně ho žalované vyúčtovala ve faktuře splatné dne [datum]. Nelze akceptovat, aby zákazníci byli za porušení téže smluvní povinnosti dvakrát sankciováni, a to jednou poplatkem za upomínku ve výši 150 Kč a podruhé poplatkem za odpojení ve výši 500 Kč. Z úřední činnosti je soudu rovněž známo, že odpojit od služeb lze i bez fyzické přítomnosti technika na místě (stejně se tak lze ke službám bez fyzické přítomnosti technika připojit viz tzv. samoinstalace (položka ceníku ve výši 0 Kč)). Pokud by technik byl z důvodu zajištění odpojení žalované od služeb na místě přítomen, nic by mu nebránilo, aby si zároveň odvezl s sebou i příjímací zařízení. Soud tak dospěl k závěru, že k odpojení žalované od služeb došlo bez fyzické přítomnosti technika. Soud poplatek za odpojení posoudil jako skrytou smluvní pokutu sankcionující porušení smluvní povinnosti žalované, tj. porušení platební povinnosti žalované hradit poskytované služby, za jejíž porušení byla žalovaná již postižena v rámci uplatněného poplatku za upomínku ve výši 150 Kč. Tato smluvní pokuta tak představuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. K takovému nepřiměřenému ujednání se dle § 1815 o.z. nepřihlíží. Žalovaná také nebyla na možnost uložení této smluvní pokuty upozorněna v samotné smlouvě, jako tomu bylo v případě přijímacího zařízení při prodlení s jeho vrácením či jeho vrácením jako poškozeného, kdy ceník, na něhož bylo ve smlouvě odkazováno, pouze stanovil výši této smluvní pokuty. To, že smluvní pokuta za odpojení z důvodu nedoplatku byla stanovena pouze v ceníku, a to navíc skrytě, je i v rozporu např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I.ÚS 3512/11, kdy závěry o omezení sjednávání smluvních pokut v obchodních podmínkách spotřebitelských smluv lze bezesporu vztáhnout i na jejich pouhé zakotvení v ceníku a nikoliv ve smlouvě samé. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tak došlo ke zjevnému zneužití práva, které nepožívá právní ochrany viz § 8 o.z. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 2 280 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 439,33 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 84 % a žalovaná byla úspěšná ve výši 16 %. Rozdíl činí 68 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu nákladů ve výši 68 %,